Červenec 2017

Mnohokrát Několik vět

22. července 2017 v 18:18 | František Rozhoň
I George Orwell varoval, že neexistuje žádná definice demokracie, na níž bychom se shodli, a pokusu stanovit ji se vzpírají všechny strany. Proto mohl na jaře 1989 tvrdit bolševik, že v Československu je nejvyšší forma demokracie; ale text petice Několik vět zveřejněné 29.6.1989 oponoval, že tehdejší československé vedení se dost zoufale vzpírá všemu, co demokracii vytváří nebo co ji alespoň vzdáleně připomíná.
Podpisem Několika vět tehdy v osmdesátém devátém signatáři petice požadovali mj., aby vedení země neodsuzovalo odlišné politické názory, nebránilo svobodné diskusi a skutečnému společenskému dialogu, a aby sdělovací prostředky i veškerá kulturní činnost byly zbaveny všech forem politické manipulace a předběžné i následné skryté cenzury a otevřeny svobodné výměně názorů. Na mne petice působila jako pokus vrátit Československo k demokracii masarykovské, založené právě na dialogu.
Když se pak mnozí z autorů a signatářů petice dostali do vedení země, očekával jsem, že skončila doba dobrovolně-povinného vyznávání předepsaných názorů, a proto v naší zemi vznikne ještě mnoho kritických Několik vět.
V archivu Muzea III. odboje jsem objevil kritický text už z 29. 6. 1990 Několik vět 1990 - po roce znovu. Signatáři Hnutí za občanskou svobodu v něm vyslovovali znepokojení nejen nad novými útoky na svobodu informací a nad nedostatečnou informovaností veřejnosti. Též nad tím, že Občanské fórum (OF) získalo úspěch ve volbách tím, že se mu podařilo nejlépe vyděsit voliče, a politiku OF lze označit jako klasickou kabinetní, v nejhorším slova smyslu. Aby nedošlo jen k nahrazení vlády jedné strany nadvládou strany jiné, bylo podle Několika vět 1990 mj. nutno okamžitě demokratizovat Koordinační centra OF buď řádnou členskou základnou ze zdola nahoru, nebo okamžitým odchodem těchto center z našeho politického života. Kde je nekontrolovatelná moc, nevznikne nic jiného, než totalita. Tam, kde jsou občané ve jménu demokracie ihned na jejím počátku odstaveni, začíná její konec, aniž se vůbec stačila zrodit.
Ve XXI. století jsem na Britských listech četl Několik vět 2012. Tomáš Franke psal o 22 letech takzvaného demokratického vývoje. Ačvoliči dali impuls k značným politickým změnám, politici to stále ignorují. Schovávají se za doživotní imunitu, a právo je stejně nevymahatelné, jako před volbami. Byly tedy vyčerpány všechny legitimní možnosti, které občan má a stále nedošlo k nápravě. V rozporu s Ústavou "téměř všechny parlamentní strany nařizují svým poslancům, jak mají hlasovat. Namísto 200 nezávislých volených zástupců občanů, jak předepisuje Ústava, tu o všem fakticky rozhoduje jen několik šéfů parlamentních stran. To nás prakticky posouvá zpět před rok 1989, kdy o všem rozhodovala jen hrstka soudruhů z ÚV KSČ." Proto mj. musí existovat možnost občanů přehlasovat volené zástupce, a politici nesmí dávat úředníkům práva, která jim dle Ústavy nepatří (vstup do domu bez příkazu soudu").
V roce 2017 podle mne znovu začal být aktuální původní text Několik vět z roku 1989, protože vedení země už netají způsoby, které nemají s masarykovskou demokracií nic společného, a moje generace už je zažila - s jejich výraznou pomocí si bolševici kolem února 1948 podmanili si zdejší společnost. Tak jako v měsících před únorem 1948 současné ministerstvo vnitra realizuje operace proti médiím a osobám prý "šířícím narativy neslučitelné s bezpečnostní koncepcí státu", čtu nejen na Neviditelném psu. Jako za Gottwalda i dnes je veden boj proti lidem prý nenávidícím. Za Gottwalda mělo být projevem nenávisti mj., že někdo prchl z Ruska před vládou boševiků. Dnes podle politikařící bojůvky kolem Šimona Pánka a jeho Člověka v tísni má být příkladem nepřijatelného nenávistného projevu obava, že "část migrantů jsou ekonomičtí migranti", nebo přesvědčení, že "vládní výdaje jsou ve skutečnosti placeny daňovými poplatníky" (podrobněji opět nejen na Neviditelném psu).
Že současná situace ve společnosti vybízí k nové verzi petice z roku 1989, oznámili i lidé vydávaní za "osobnosti", přestože se už zdiskreditovali. Např. Jan Kalvoda, bývalý místopředseda dvou vlád, ministr spravedlnosti, předseda strany a poslanec parlamentu neoprávněně užívající titul JUDr., a Michael Kocáb, exministr a exposlanec, který proslul svou kauzou investičního fondu Trend, největšího tunelu 90. let 20. století, jejíž škoda přesahovala miliardu korun. Zveřejnili Několik vět 2017, které na praktiky zmíněné v minulém odstavci nereagují, a společnost vedou někam jinam než Několik vět 1989.
V čase krize EU, kdy "nové členské země" neskákají, jak pískají lídři "starých zemí", Několik vět 2017 v bodu 1) na rozdíl od Několika vět 1989 nežádá celospolečenský dialog; ale jako okupanti z roku 1968 požaduje, aby naše vláda přijala strategii jak se znovu přimknout k lídrům "starých zemí". Bod 2) Několika vět 2017 sice hovoří o lidských právech a občanských svobodách, ale ignoruje, že na Zemi existují rozdílné Deklarace lidských práv (podrobněji zde); bod 2) petice proto vlastně opakuje, čím velmoci zdůvodňovaly expanze - nevnutíme-li jiným své pojetí, nebudeme se cítit bezpeční. Bod 3) Několika vět 2017 požaduje upevnění režimu vyháněním "nesprávných" lidí ze stran, což jsme zažili v čase Února i Husákovy normalizace. Už pro to považuji Několik vět 2017 za manipulaci, proti které protestovala petice Několik vět 1989. Manipulací jsou i doprovodné mediální články - podle jednoho z nich petice Několik vět 1989 prý byla protikomunistická, ač v ní o komunismu vůbec nebyla řeč a sepsala ji Charta, která - jak opakovaně potvrzuje Petr Uhl - nikdy antikomunistická nebyla.

Každému, komu vadí návrat politických praktik, které výrazně pomohly KSČ k úspěchu v únoru 1948, doporučím, ať průběžně prověřuje a podporuje splnění požadavků dokumentů Několik vět předcházejících Několika větám 2017. Případně před volbami nahlédne, zda vnucující se "báječný" kandidát nepodepsal Několik vět 2017 - podpis vzhledem k výše zmíněným faktům je vyjádřením politického programu, který nemusí každému vyhovovat.