Říjen 2017

Rozumný je český způsob soužití

28. října 2017 v 21:03 | František Rozhoň
Před 500 lety, 31. října 1517, Martin Luther zveřejnil požadavky na reformu církve. Než církev zakázala jejich šíření, rozšířily se. Začaly německé náboženské války, které skončily jinak, než podobné války české. Češi se probojovali k poznání, že ani zásadní rozpory v tehdy nejzávažnější otázce, otázce víry, nebrání rovnoprávnému spolužití lidí; i proto Jiří z Poděbrad, dnes zvaný "proevropský", byl králem dvojího lidu. Zato Němci se proválčili k augšpurskému míru a "dohodě" věrchušek, že vrchnost může "svému" lidu - pro jeho spásu - vnutit svou víru, lid má poslechnout nebo emigrovat. V různých částech střední Evropy platily zásadně rozdílné hodnoty.


Tu dohodu německých věrchušek v našich zemích dlouho prosazovali Habsburkové, ta éra byla později zvána dobou temna nebo totality. Český způsob soužití ale neupadl v zapomenutí. V době, kdy většina lidí ještě věřila, že společnosti má dominovat jediná náboženská ideologie, český způsob soužití inspiroval otce zakladatele Spojených států amerických. Ti se snažili se o společenský řád, ve kterém by nevládla jediná myšlenka, připomíná Fareed Zakaria v knize Budoucnost svobody na str. 34. Nakonec i Habsburk Josef II. pochopil, že trvat na německém způsobu soužití není dobré.
Na rovnoprávném spolužití, tehdy všech národů Československé republiky, byla založena i Masarykova koncepce československého patriotismu, připomíná filosof Miloslav Bednář. Nebyla to jen myšlenka TGM - přestože Československo bylo vyhlášeno 28. 10. 1918 bez vědomí lídrů domácího a zahraničního odboje, už 30.10.1918 Antonín Švehla nabídl spolupráci německým politikům. Ti tehdy ještě neměli zájem.

T. G. Masaryk pro úspěch soužití žádal 50 let nerušeného vývoje; dalo se však předpokládat, že tolik klidu nedostane snad žádný stát. Zavinili to i Němci tím, že za I. sv. války podporovali ruské bolševiky. Ti byli frakcí ruské sociální demokracie, ale nešli do soutěže idejí; Lenin je vychoval jako skupinu poslouchající ho bez odmluvy. I Němci, např. Engels, z historických zkušeností s jakobínskou totalitní demokracií a s blanquisty věděli, že uchvácení moci menšinou, koupivší si dočasně přízeň širokých vrstev, nezbytně vede k despotismu.
Od listopadu 1917 se světem šířila nová doba temna aneb totality požadující, aby v podstatnějších otázkách všichni smýšleli jednotně, a nepovolující žádnou alternativu. Pachatelé věřili, že temno chválené jako dobro zahalí celý svět. Proti jejich plánům se stavěla a český způsob soužití zakotvovala i Všeobecná deklarace lidských práv, podle níž mají lidé práva a svobody bez jakéhokoli rozdílu politického nebo jiného smýšlení.

Ta deklarace byla formálně vzata za základ našeho práva koncem osmdesátých let. Horší byla následná praxe, i magazín The Economistčeskou politiku označil za zahnívající stranokracii(particracy), vládu "arogantních a zkorumpovaných jedinců opojených mocí".Proto se - jako před 500 lety - objevují požadavky na reformy, důsledkem jsou názorové spory. Mnozí nahoře zas preferují jejich řešení jako za dob temna.


Například od Pirátů jsem čekal, že budou především hledat partnery pro své neotřelé programy, ale jejich mladý šéf, dr. Ivan Bartoš, už před volbami vyloučil spolupráci s nějak onálepkovanými stranami. Pan doktor, jako aktivisté v únoru 1948, vnucuje lidem víru v právoplatnost jakési nálepky, ač ta nedělá z lidí viníky. Pan doktor trestá jako pirát lidi nevinné, a štěpí společnost podle nálepek jako dříve leninisté a hitlerovci.


Po vyslechnutí fundovaných argumentů doc. Švihlíkové proti přijetí eura jsem chtěl znát názory na to téma od strany, která prý je TOP a brání demokracii. Našel jsem rétoriku jako z komunistického manifestu, že zemi obchází bubáci; obviňování jako z dob vlády Gottwalda, že fundované argumenty přiživují atmosféru nenávisti; a plány hodné Heydricha vyžeňme je. Přesto se našli lidé ochotní tohle podpořit, např. Dominik Feri a jeho voliči.



Cesta, kterou kráčí tito aktivističtí obhájci "demokracie", je už dlouho prošlapaná. Dělat v očích veřejnosti z integrovaných lidí pomocí nálepek a dezinformací vyvrhele, a přitom řečnit o spravedlnosti, tak vypadala cesta k holocaustu. Proto já trvám na tom, že rozumný je jen rovnoprávný, český způsob soužití.

Je znám lepší způsob vlády, než je demokracie

19. října 2017 v 15:58 | František Rozhoň

V naší republice je před parlamentními volbami a partaje provádí všechno možné, aby získaly voličské hlasy znamenající moc a peníze. Voličům při rozhodování víc než hesla na plakátech napoví, jak zájemci o hlasy jednají.


Šéflidovec Pavel Bělobrádek říká slovy, že patří k nové generaci politiků; dokáže však být k vládnoucímu lidu upřímný jako generace spjatá s únorem 1948. Pár dní před zhroucením koalice se STAN Bělobrádek odmítl "spekulace", že už podepsaná koalice se hroutí. Podobně prezident A. Zápotocký krátce před měnovou reformou r. 1953 zprávy o přípravě reformy odmítl jako "spekulace třídních nepřátel".

Premiéra Sobotku před volbami ve vedení ČSSD posílili ministři Chovanec a Zaorálek. Pak podobně jako dříve šlechtic Uljanov alias Lenin svorně vyhlásili válku hospodářské politice jimi dosud prosazované. V rámci "ekonomické diplomacie" nabízí světu naši levnou práci, a není-li dostatečně levná, ještě ji dotují i "pobídkami". Teď levné práci vyhlásili válku a vyděsili i prof. Milana Zeleného, neb slibují lidem boj a válku místo spolupráce.
Staronové vylomeniny předvádí TOP 09 se "spojenci". Místo volební koalice vrátili do naší politiky jednotnou kandidátku více subjektů, z nichž jeden má vedoucí úlohu a nejvíc kandidátů. Přidali nic neříkající slovní závazek, že neuhnou při obraně demokracie - že neexistuje žádná definice slova demokracie, připomínal už George Orwell. Jak vypadá obrana demokracie v praxi, jsem našel nejprve u "spojenců" z KANu, Klubu angažovaných nestraníků. Kandidáti KANu do EUparlamentuVladimír Hučín a Zdeňka Mašínová neuznávají princip volební demokracie, respekt k výsledku voleb, a jednají podobně jako Uljanov-Lenin po volbách do Ústavodárného shromáždění - když jejich oblíbení kandidáti ve volbách neuspějí, jsou vítězové voleb určeni k odstřeluči k defenestraci. Že neuznává masarykovskou demokracii založenou na diskuzi, dává v kampani najevo vedoucí síla kandidátky TOP 09. I na lidi kvalifikovaně zdůvodňující, proč teď nepřijmout euro, řve TOP 09 z plakátů Tak dost! Eurobubákům neuhneme a lže Karel Schwarzenberg My jsme Evropa.
ODS lidem slibuje "slušného lídra". Skutečnost představil Pavel Novotný,předseda místního sdružení v Praze a tamtéž opakovaně zastupitel za ODS. Novotného sloh, že Čecháček je pěkný zmrd, malá válka by se tu prohnat mohla a účastníky některých shromáždění by měli řezat pendreky a vodními děly, je sarkastický a nadávající jako sloh Uljanova-Lenina. Lidé perzekuovaní bolševiky, jako vydavatel Svědomí Milo Komínek, takový sloh zažili od bachařů v lágrech a považovali ho za teror; za pravdu jim daly lidskoprávní smlouvy, které bezdůvodné útoky na čest a pověst zakázaly. Teroristický sloh v podání Novotného zjevně nevadí lídrům ODS, včetně Václava Klause mladšího, který se k němu odmítl vyjádřit na besedě v Ostravě.
Všechny výše zmíněné strany si říkají "demokratické" a jejich činy podle mne dávají za pravdu G. Orwellovi, že slova jako "demokracie" se používají vědomě nepoctivě. Proto ani já nevěřím tezi, že neexistuje žádný lepší způsob vlády, než je demokracie. Podle mne je lepší demokratická republika, která kombinuje principy demokracie a republikánství. Lidé se mohou vměšovat do správy země a státní moc uznává svobodu jako svobodu jednotlivce od svévole moci.
O toto pojetí svobody se bojuje už řadu staletí, první úspěch byl dosažen před 802 lety v Anglii, kde král musel omezit své vlastní pravomoci. I my musíme bojovat. Dnešní "demokraté" sice nechali M. Kubišovou zpívat Tvá vláda, lide, se k Tobě navrátila, ale pak (r. 2004) ústy ministra spravedlnosti se souhlasem státní zástupkyně vyhlásili opak - že stát si může dělat se svými občany, co chce.

Vzdávám hold Kataláncům

3. října 2017 v 15:08 | František Rozhoň
V roce 1968 jsem jako student bral politický rozum, když bolševici z KSČ a jí posluhujících dalších stran Národní fronty sice neustoupili od dogmatu, že jen oni omylní jsou "předvojem" a mají právo vést (komandovat) společnost, ale krátkodobě povolili to, co rodiče považovali za základ demokracie i svobody - že musí být slyšet nejen hlasy "předvoje". Tehdy se Češi i Slováci - podle mne masově - vyjadřovali k záležitostem, které se jich týkaly. Zněly hlasy všemožné; i názor, že by bylo dobré opustit společenství zemí prý bratrských, socialistických a s nejvyšší formou demokracie, v nichž je "předvoj na věčné časy". Proti byli Leonid Brežněv a spol., "lídři" zemí integrovaných v tom společenství. Nechali ve svých zemích říkat, že u nás řádí kontrarevoluce, a do naší země poslali své ozbrojence. Počet našinců podporujících opuštění toho společenství okamžitě narostl, i když se to později dlouho nesmělo říkat moc nahlas.

V roce 2017 mi to vše připomnělo aktuální dění. Místo "předvoje" máme "elity", které po každé ukázce, že nezvládají základní úkol zajišťovat nám bezpečnost, chtějí, abychom se kolem nich semkli. Místo našinců teď diskutují Katalánci a i mezi nimi znějí hlasy k opuštění stávajícího společenství - Španělska; těch hlasů bylo odhadem asi 40%. Ač i opuštění společného státu může proběhnout celkem klidně, viz československý příklad, nebylo Kataláncům dovoleno ani položit diskutovanou otázku v místním referendu. Jejich věc je řešena jako československá v osmašedesátém Brežněvem a spol. Kataláncům bylo oznámeno, že dosud běžná "lokální" referenda jsou v jejich případě "nezákonná". I "náš" veřejnoprávní rozhlas dal diskutujícím Kataláncům nálepku "separatistů" a "centrální moc" na Katalánce poslala ozbrojence. List Metro z 2.10.2017 cituje španělskou vicepremiérku Saénzovou de Santa-maria, že ozbrojenci byli vysláni proti "materiálu k hlasování" a jednali profesionálně, pevně a přiměřeně, když použili proti lidem munici v Katalánsku zakázanou a počet zraněných při jejich zásahu se přiblížil tisícovce.


Vzdávám hold Kataláncům, že - jako našinci v osmašedesátém - i nadále protestují proti zásahu i úmyslu i po referendu "dočasně" ponechat cizí ozbrojence v jejich zemi. I ve stáří soudím, že základní podmínkou svobody i demokracie je, že jsou slyšet všechny hlasy.