Prosinec 2017

Potěmkinovská demokracie

19. prosince 2017 v 15:12 | František Rozhoň
Nepřekvapilo mě, že prosazování principu zakotveného v článku 2 ústavy, že lid, zdroj veškeré státní moci, někdy může vykonávat státní moc přímo, tedy referendem, známý český publicista a šéfredaktor prohlašuje za úmysl rozbořit demokracii a za útok na podstatu zastupitelské demokracie. Už G. Orwell upozornil, že v případě slova demokracie nejen neexistuje žádná definice, na níž bychom se shodli, ale pokusu stanovit ji se vzpírají všechny strany, a že slova tohoto typu se používají vědomě nepoctivě. PodobněAmeričan Fareed Zakaria v knize Budoucnost svobody varuje, že i nepřátelé demokracie používají její slovník a napodobují její rituály. Zakaria však tvrdí, že od časů Herodotových je demokracie jednou provždy definována jako vláda lidu.

Rituály obvyklé i za časů, kdy se lid skutečně může podílet na vládnutí, poznali mí rodiče jak v závěru panování císaře Franze Josefa, kdy lid zvolil své zastupitele, ale zastupitelský sbor byl císařem "uspán"; tak za vlády Hitlera a bolševiků. I ti zkoušeli budit dojem, že "jejich" lid se může podílet na vládnutí - masírovaný lid "souhlasil s mocnými" tu na náměstích, jindy při "volbě" kandidátky, na níž byly zástupci prý všech (povolených) složek společnosti. Podstatné podle mne bylo, že lid tehdy nemohl rozhodovat o směru dalšího vývoje společnosti, demokracie tedy byla jen zdánlivá, "potěmkinovská", a proto po listopadu 1989 mohlo být uzákoněno, že nacisté a bolševici principy demokratického státu odmítali.

Když jsme po listopadu 1989 byli ujišťováni, že tvá vláda, lide, se k tobě navrátila, a byly obnovovány sochy T. G. Masaryka, já bloud uvěřil v návrat masarykovské formy demokracie. Rodiče, dokud žili, mi vysvětlili, co znamená. Že možné směry dalšího vývoje společnosti navrhují nejen politici, návrhy jsou předmětem veřejné diskuse a pak hlasování ve volbách. Politici jako správci státu pak mají vyhovět většině a dbát na to, aby nikdo neměl dojem, že ze strany mocných jde o zvůli; a před dalšími volbami ze svého konání složit lidu účty.

Pak jsem nabyl dojmu, že v naší demokracii politici role obrací, neb ministr spravedlnosti psal v PRÁVU 7. 4. 2004, že zkratkovitě a trochu surově řečeno, stát si může dělat se svými občany co chce, a podal jsem (marné) trestní oznámení. Nyní i bývalý tvrdý politik Miroslav Macek míní, že vláda lidu tu rozhodně není, že je tu vláda zmasírovaného lidu, médií atd. (zde ve 14. min.) A já se obávám, že především ve volbách propadlí politici pod nálepkou obrany demokracie usilují o návrat k zdánlivé, potěmkinovské demokracii.

TOP 09 pánů Kalouska a Schwarzenberga už před parlamentními volbami hlásala, podobně jako kdysi nacista Heydrich, že nesprávně smýšlející je třeba odsud vyhnat, přesto získala podporu např. KANu. Po volebním neúspěchu z TOP 09 zazněl nápad, že zvolený zastupitelský sbor by měl být paralyzován. To vše otřáslo mnou, ale zjevně se zalíbilo ODS Petra Fialy, straně prý pravicové, ač její předseda je profesorem školy považované za továrnu na neomarxisty. Pak se přidali lídři rozpadlé koalice KDU-ČSL a STAN, celá parta začala si říkat Demokratický blok a ignorovat masarykovský styl soustavně vnucovat správcům země body svých volebních programů. Média začala masírovat náš lid, že on je zmatený a volí špatně. A senátorka E. Wagnerová, zvolená za teď ve volbách propadlé Zelené, řekla do médií: "Pro mne nespočívá demokracie v tom, kdo vyhraje a dostane největší počet hlasů ve volbách, nýbrž v tom, jaké kdo hájí hodnoty".


JUDr-yně Wagnerová, ještě nedávno místopředsedkyně Ústavního soudu, tak podle mě usiluje o odstranění podstatných náležitostí masarykovské demokracie a propaguje potěmkinovskou demokracii známou z prožitých totalit - i nacisté a bolševici dbali především na to, jaké kdo hájí hodnoty. Slovy o hájených hodnotách Wagnerová potlačuje jednu ze základních hodnot řady lidských kultur - možnost lidí volit si vlastní cíle (o tom František Koukolík zde od 10.min.). Wagnerové nevadí, že ani na "evropských hodnotách" neexistuje shoda - dnes je v EU zločinem, co je mimo EU občanským právem: Lichtenštejnští občané mají mj. právo referendem opustit stát, pokud nebudou spokojeni s jeho službami; v Katalánsku pokus zvolit si takový cíl vedl ze strany státu demokratického jen v potěmkinovském smyslu k násilí a hrozbě dlouholetého vězení.

Havel a Stalin

18. prosince 2017 v 12:58 | František Rozhoň
Když jsem byl dítě, podsouvala mi propaganda, že žijeme díky Stalinovi. Když mně, už důchodci, podouvali titulkáři Babišova listu Metro, že žijeme díky Václavu Havlovi, začal jsem zvažovat a zjišťovat, co aspoň podobně společného ti dva lídři dnes ještě mají.
Z jednoho zjištění by pan Havel asi neměl radost. Dal jsem do vyhledávače Havlova slova "pravda láska", a vyšlo mi, že lidé zaštiťující se těmi slovy dnes zjevně dochází k podobnému závěru jako kdysi Stalin: Kdo nejde s námi, měl by být nabonzován, zbaven práv či rovnou chcípnout:
Někdo, kdo prý "chce nekonečnou toleranci, lásku a KONEC RASISMU", píše na http://pravdalaska.cz/politika.html
václav havel byl fakt dobrej prezident
jeho láska a tolerance neznala mezí
kdokoli říká opak, tak je úplnej kretén a zabedněnec a měl by chcípnout
nebylo by dobrý voličům zemana nějak vzít volební právo?...
Slova "Pravda láska ~ Pravda a láska proti lžím a nenávisti" jsou i na https://pravdalaska.wordpress.com/
Monitoring těch, kteří šíří nenávist, předsudky a jsou podezřelí z páchání trestných činů. Z tohoto důvodu je dobré před nimi varovat a shromáždit informace pro případná trestní oznámení.

Jestli narazíte na závadný obsah, potenciálně protizákonný, a znáte jeho autora, pošlete prosím informace…

Nálepky a doublethink

10. prosince 2017 v 17:41 | František Rozhoň
Poté, co nacisté prohráli zrůdný boj "za štěstí a spravedlnost stamilionů lidí, za lepší šťastnější Evropu", a aby se takový boj už neopakoval, 10.12.1948 přijalo Valné shromáždění OSN Všeobecnou deklaraci lidských práv. Deklarace upřesnila svobodu jednotlivce jako svobodu od svévole moci, jež po větší část dějin znamenala brutální moc státu. Deklarace zaručovala mimo jiné, že nikdo nesmí býti mučen nebo podrobován krutému, nelidskému ponižujícímu zacházení; že každý má všechna práva a všechny svobody, stanovené touto deklarací, bez jakéhokoli rozdílu rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného postavení;a že každý, kdo je obviněn z trestního činu, považuje se za nevinného, dokud není zákonným postupem prokázána jeho vina ve veřejném řízení, v němž mu byly zajištěny veškeré možnosti obhajoby. Vyhlášení Deklarace byl přítomen i zástupce Československa.

Protože Československo fakticky bylo državou bolševické Říše sovětů, před dodržováním Deklarace upřednostňovalo sovětskou praxi - když někdo vadil osobě mocensky vlivné, nemusela být "jeho vina" potvrzena soudním procesem, ani vykonstruovaným. Takový člověk, údajně "nepřítel" mařící boj za šťastné zítřky, dostával "nálepku" - zpočátku "kulak". Co je to kulak, nebylo nikdy a nijak specifikováno, ale "nálepka" byla mnohými chápána jako důvod k ponižování, svévolnému trestání či k jiné štvanici v rámci boje "za šťastné zítřky". Tento "zvyk" u nás dodržovali i bachaři v bolševických lágrech, týrání vězněného odbojáře Milo Komínka, znalého černého řemesla, "zdůvodňovali" tlachy, že Komínek zradil či nenávidí dělnickou třídu. Když bolševik roku 1968 povolil společnosti uzdu, zřídili si občané Organisaci pro lidská práva; a Milo Komínek se stal předsedou pro okres Frýdek-Místek; anonymní hrozby zabitím vyhnaly Komínka do exilu, kde byl za své postoje oceňován.

"Zvyk" nebrat vážně Deklaraci nebyl jen bolševický. Když v USA po éře mccarthismu Nejvyšší soud omezil r.1956 možnost vyšetřovat americké občany pro jejich politické názory, především FBI ilegálně prováděla (v letech 1956 -1971) program COINTELPRO. V jeho rámci byli onálepkovaní obtěžováni pomocí médií, justičního systému nebo mimoprávním násilím; podle S. Motla "po projevu "Mám sen" se takto "řešeným podvratným živlem" stal Martin Luther King, svévoli moci podlehla i herečka Jean Seberg. Později se mocní Západu spojili i s našinci, kteří vstoupili do politiky v čase gottwaldovských štvanic a byli spoluodpovědní za brutální porušování Deklarace, ale prohráli vnitrostranický boj v letech 1968-9. Ti našinci podle analytika Petra Žantovského nerozuměli světujako prostoru pro svobodnou lidskou existenci. I v prostředí Charty 77 jednali samolibě, bez pochybnosti o svých pravdách, bez schopnosti diskutovat s názorovými protivníky, bez ochoty připustit možnost jiného názoru - tedy elitně. Gottwaldovsky. Podle Žantovského byli přímým dědicem metod února 1948 i srpna 1968, a uspěli o Sametu.

Po Sametu se do vlasti vrátil i Milo Komínek. Zpočátku i zde byl chválen, neb jako vydavatel na rozdíl od bolševika publikoval rozdílné názory a jen slušně; jako člověk prokázal odvahu a postavil se za odbojáře Vladimíra Hučína, když ten byl po vyhazovu z BIS nesmyslně obviněn ze sedmi trestných činů. Brzy se Komínek cítil ponižován jako v bolševických lágrech, když slyšel z různých stran, že právě Vladimír Hučín po bolševicku a v rozporu s Deklarací bez soudu a zdůvodnění šíří, že M. Komínek je evidovaný extremista. Co je to extremista, nebylo nikdy a nijak specifikováno, jen se tlachá, že extremista porušuje zákony a chce připravit lid "o šťastný dnešek".

Nová vlna nálepkování odporujícího Deklaraci nepostihla jen M. Komínka. Ač jen v Ostravě studují lidé z 55 zemí a nikdo na ně neútočí, leckdo dává Čechům nálepku xenofobů; podle švédské vlády je v době masové migrace znakem nenávisti dát slovouprchlíci do uvozovek.

Tak se Západ činy hrdě hlásí ke schopnosti Orwellem zvané doublethink - ke schopnosti udržet současně dva vylučující se názory. Zásady vyjádřené v Deklaraci se souběžně hlásají a porušují, někdy i vnucují. Někteří občané reagují zodpovědně jako předci, nedávno se k boji za základní lidská práva přidala občanka Alena Vitásková.