Nálepky a doublethink

10. prosince 2017 v 17:41 | František Rozhoň
Poté, co nacisté prohráli zrůdný boj "za štěstí a spravedlnost stamilionů lidí, za lepší šťastnější Evropu", a aby se takový boj už neopakoval, 10.12.1948 přijalo Valné shromáždění OSN Všeobecnou deklaraci lidských práv. Deklarace upřesnila svobodu jednotlivce jako svobodu od svévole moci, jež po větší část dějin znamenala brutální moc státu. Deklarace zaručovala mimo jiné, že nikdo nesmí býti mučen nebo podrobován krutému, nelidskému ponižujícímu zacházení; že každý má všechna práva a všechny svobody, stanovené touto deklarací, bez jakéhokoli rozdílu rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného postavení;a že každý, kdo je obviněn z trestního činu, považuje se za nevinného, dokud není zákonným postupem prokázána jeho vina ve veřejném řízení, v němž mu byly zajištěny veškeré možnosti obhajoby. Vyhlášení Deklarace byl přítomen i zástupce Československa.

Protože Československo fakticky bylo državou bolševické Říše sovětů, před dodržováním Deklarace upřednostňovalo sovětskou praxi - když někdo vadil osobě mocensky vlivné, nemusela být "jeho vina" potvrzena soudním procesem, ani vykonstruovaným. Takový člověk, údajně "nepřítel" mařící boj za šťastné zítřky, dostával "nálepku" - zpočátku "kulak". Co je to kulak, nebylo nikdy a nijak specifikováno, ale "nálepka" byla mnohými chápána jako důvod k ponižování, svévolnému trestání či k jiné štvanici v rámci boje "za šťastné zítřky". Tento "zvyk" u nás dodržovali i bachaři v bolševických lágrech, týrání vězněného odbojáře Milo Komínka, znalého černého řemesla, "zdůvodňovali" tlachy, že Komínek zradil či nenávidí dělnickou třídu. Když bolševik roku 1968 povolil společnosti uzdu, zřídili si občané Organisaci pro lidská práva; a Milo Komínek se stal předsedou pro okres Frýdek-Místek; anonymní hrozby zabitím vyhnaly Komínka do exilu, kde byl za své postoje oceňován.

"Zvyk" nebrat vážně Deklaraci nebyl jen bolševický. Když v USA po éře mccarthismu Nejvyšší soud omezil r.1956 možnost vyšetřovat americké občany pro jejich politické názory, především FBI ilegálně prováděla (v letech 1956 -1971) program COINTELPRO. V jeho rámci byli onálepkovaní obtěžováni pomocí médií, justičního systému nebo mimoprávním násilím; podle S. Motla "po projevu "Mám sen" se takto "řešeným podvratným živlem" stal Martin Luther King, svévoli moci podlehla i herečka Jean Seberg. Později se mocní Západu spojili i s našinci, kteří vstoupili do politiky v čase gottwaldovských štvanic a byli spoluodpovědní za brutální porušování Deklarace, ale prohráli vnitrostranický boj v letech 1968-9. Ti našinci podle analytika Petra Žantovského nerozuměli světujako prostoru pro svobodnou lidskou existenci. I v prostředí Charty 77 jednali samolibě, bez pochybnosti o svých pravdách, bez schopnosti diskutovat s názorovými protivníky, bez ochoty připustit možnost jiného názoru - tedy elitně. Gottwaldovsky. Podle Žantovského byli přímým dědicem metod února 1948 i srpna 1968, a uspěli o Sametu.

Po Sametu se do vlasti vrátil i Milo Komínek. Zpočátku i zde byl chválen, neb jako vydavatel na rozdíl od bolševika publikoval rozdílné názory a jen slušně; jako člověk prokázal odvahu a postavil se za odbojáře Vladimíra Hučína, když ten byl po vyhazovu z BIS nesmyslně obviněn ze sedmi trestných činů. Brzy se Komínek cítil ponižován jako v bolševických lágrech, když slyšel z různých stran, že právě Vladimír Hučín po bolševicku a v rozporu s Deklarací bez soudu a zdůvodnění šíří, že M. Komínek je evidovaný extremista. Co je to extremista, nebylo nikdy a nijak specifikováno, jen se tlachá, že extremista porušuje zákony a chce připravit lid "o šťastný dnešek".

Nová vlna nálepkování odporujícího Deklaraci nepostihla jen M. Komínka. Ač jen v Ostravě studují lidé z 55 zemí a nikdo na ně neútočí, leckdo dává Čechům nálepku xenofobů; podle švédské vlády je v době masové migrace znakem nenávisti dát slovouprchlíci do uvozovek.

Tak se Západ činy hrdě hlásí ke schopnosti Orwellem zvané doublethink - ke schopnosti udržet současně dva vylučující se názory. Zásady vyjádřené v Deklaraci se souběžně hlásají a porušují, někdy i vnucují. Někteří občané reagují zodpovědně jako předci, nedávno se k boji za základní lidská práva přidala občanka Alena Vitásková.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 JOZEF SPISAK JOZEF SPISAK | E-mail | 14. prosince 2017 v 19:23 | Reagovat

TO žE VšETKO čO VYHOVUJE ZáUJMOM IMPERIALISTICKEHO FASISTICKEHO KAPITALIZMU JE DEMOKRATICKE,A CO ODPORUJE ICH ZAUJMOM JE EXTREMISTICKE DAVNO VIEME A AJ SME UZ ZAZILI NA VLASTNEJ KOZI

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama