Potěmkinovská demokracie

19. prosince 2017 v 15:12 | František Rozhoň
Nepřekvapilo mě, že prosazování principu zakotveného v článku 2 ústavy, že lid, zdroj veškeré státní moci, někdy může vykonávat státní moc přímo, tedy referendem, známý český publicista a šéfredaktor prohlašuje za úmysl rozbořit demokracii a za útok na podstatu zastupitelské demokracie. Už G. Orwell upozornil, že v případě slova demokracie nejen neexistuje žádná definice, na níž bychom se shodli, ale pokusu stanovit ji se vzpírají všechny strany, a že slova tohoto typu se používají vědomě nepoctivě. PodobněAmeričan Fareed Zakaria v knize Budoucnost svobody varuje, že i nepřátelé demokracie používají její slovník a napodobují její rituály. Zakaria však tvrdí, že od časů Herodotových je demokracie jednou provždy definována jako vláda lidu.

Rituály obvyklé i za časů, kdy se lid skutečně může podílet na vládnutí, poznali mí rodiče jak v závěru panování císaře Franze Josefa, kdy lid zvolil své zastupitele, ale zastupitelský sbor byl císařem "uspán"; tak za vlády Hitlera a bolševiků. I ti zkoušeli budit dojem, že "jejich" lid se může podílet na vládnutí - masírovaný lid "souhlasil s mocnými" tu na náměstích, jindy při "volbě" kandidátky, na níž byly zástupci prý všech (povolených) složek společnosti. Podstatné podle mne bylo, že lid tehdy nemohl rozhodovat o směru dalšího vývoje společnosti, demokracie tedy byla jen zdánlivá, "potěmkinovská", a proto po listopadu 1989 mohlo být uzákoněno, že nacisté a bolševici principy demokratického státu odmítali.

Když jsme po listopadu 1989 byli ujišťováni, že tvá vláda, lide, se k tobě navrátila, a byly obnovovány sochy T. G. Masaryka, já bloud uvěřil v návrat masarykovské formy demokracie. Rodiče, dokud žili, mi vysvětlili, co znamená. Že možné směry dalšího vývoje společnosti navrhují nejen politici, návrhy jsou předmětem veřejné diskuse a pak hlasování ve volbách. Politici jako správci státu pak mají vyhovět většině a dbát na to, aby nikdo neměl dojem, že ze strany mocných jde o zvůli; a před dalšími volbami ze svého konání složit lidu účty.

Pak jsem nabyl dojmu, že v naší demokracii politici role obrací, neb ministr spravedlnosti psal v PRÁVU 7. 4. 2004, že zkratkovitě a trochu surově řečeno, stát si může dělat se svými občany co chce, a podal jsem (marné) trestní oznámení. Nyní i bývalý tvrdý politik Miroslav Macek míní, že vláda lidu tu rozhodně není, že je tu vláda zmasírovaného lidu, médií atd. (zde ve 14. min.) A já se obávám, že především ve volbách propadlí politici pod nálepkou obrany demokracie usilují o návrat k zdánlivé, potěmkinovské demokracii.

TOP 09 pánů Kalouska a Schwarzenberga už před parlamentními volbami hlásala, podobně jako kdysi nacista Heydrich, že nesprávně smýšlející je třeba odsud vyhnat, přesto získala podporu např. KANu. Po volebním neúspěchu z TOP 09 zazněl nápad, že zvolený zastupitelský sbor by měl být paralyzován. To vše otřáslo mnou, ale zjevně se zalíbilo ODS Petra Fialy, straně prý pravicové, ač její předseda je profesorem školy považované za továrnu na neomarxisty. Pak se přidali lídři rozpadlé koalice KDU-ČSL a STAN, celá parta začala si říkat Demokratický blok a ignorovat masarykovský styl soustavně vnucovat správcům země body svých volebních programů. Média začala masírovat náš lid, že on je zmatený a volí špatně. A senátorka E. Wagnerová, zvolená za teď ve volbách propadlé Zelené, řekla do médií: "Pro mne nespočívá demokracie v tom, kdo vyhraje a dostane největší počet hlasů ve volbách, nýbrž v tom, jaké kdo hájí hodnoty".


JUDr-yně Wagnerová, ještě nedávno místopředsedkyně Ústavního soudu, tak podle mě usiluje o odstranění podstatných náležitostí masarykovské demokracie a propaguje potěmkinovskou demokracii známou z prožitých totalit - i nacisté a bolševici dbali především na to, jaké kdo hájí hodnoty. Slovy o hájených hodnotách Wagnerová potlačuje jednu ze základních hodnot řady lidských kultur - možnost lidí volit si vlastní cíle (o tom František Koukolík zde od 10.min.). Wagnerové nevadí, že ani na "evropských hodnotách" neexistuje shoda - dnes je v EU zločinem, co je mimo EU občanským právem: Lichtenštejnští občané mají mj. právo referendem opustit stát, pokud nebudou spokojeni s jeho službami; v Katalánsku pokus zvolit si takový cíl vedl ze strany státu demokratického jen v potěmkinovském smyslu k násilí a hrozbě dlouholetého vězení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama