Leden 2018

Agresivní ovčané zase mezi námi

29. ledna 2018 v 18:42 | František Rozhoň |  Politika ve stylu retro
Volba M. Zemana prezidentem ve slušné společnosti nemůže být platná, myslel bych si, kdybych věřil tomu, co mi podsouvali a podsouvají "novináři".

Jeden z nich, jinak dobrý autor sci-fi a šéfredaktor respektovaného Neviditelného psa, nickname Aston, sám sebe chválí, že své politické glosy vždy ladí neutrálně. Pojem "neutrálně" v jeho pojetí už začínám chápat jako "doublethik", neb v sobě často obsahuje opak sebe sama. Do "neutrálního ladění" se totiž Astonovi už před volbami vešla mimo jiné obvinění, že Zeman vydírá voliče a jeho míra podraznictví už dosáhla vrcholu.


Ta a podobná obviňování ani tentokrát nezabrala, po např. Havlovi (1989) a Babišovi (2017) získal tentokrát masovou podporu mohutně osočovaný M. Zeman. Inu, má generace se už před lety naučila, že když média běsní; často obviňují křivě; mladší generace měla méně příležitostí tohle pochopit.


"Novináři" pokračují v osočování i po volbách. Výše zmíněný Ondřej Neff ještě před sečtením všech hlasů "neutrálně" obvinil více než dva miliony voličů, že u nich prý nad slušností a argumenty zvítězily lži o Drahošově vítačství. V pondělí si děti a mládež cestou do školy braly zdarma list Metro z Babišovy mediální stáje, v němž titulky vinily Zemana mimo jiné, že vyhrál díky nerozhodnutým, donutil je volit; ač text sám se o nějakém nucení vůbec nezmiňoval.
Zeman vyhrál, ale "novináři" přesto něco dokázali. Co, podle mne dobře vystihl Václav Klaus ml. - i lidé s imunitou radši neřekli nahlas, že nevolili prof. Drahoše.


Chápu to vše jako potvrzení, že se u nás znova profiluje skupina agresivních ovčanů se schopnostmi připisovanými upírům - když úspěšně napadnou statečného občana, stane se z něj také ovčan často agresivní. Dvě třetiny občanů zatím nepodlehly, voliči Zemana a u voleb absentující.


Protože se blíží výročí událostí bolševiky vychvalovaných jako vítězství pracujícího lidu v únoru 1948, je dobré připomenout, že tehdy zdejší bolševické špičky také měly vychované agresivní ovčany infikující tou nemocí další. Ti tou nemocí postižení pak zničili demokratickou správu země dřív, než prezident 25. 2.1948 přijal demisi skupiny ministrů a Gottwaldovu vládu "obrodil".

Změna, nebo převrat?

26. ledna 2018 v 11:59 | František Rozhoň |  Politika ve stylu retro
Miloš Zeman jako premiér na mne udělal velký dojem, přiměl mi k závěru, že není dobré takového člověka pouštět k moci. Jeden z dlouhodobých podporovatelů knížete, vítač US-Army a člověk vyzývající BIS, aby prověřila lidi s názory jemu nemilými, mne však přiměl k přesvědčení, že je ještě větší zlo než Zeman; proto jsem v minulých prezidentských volbách volil "co víc nechci". Letos jsem se ocitl ve stejné řece. Zdivočelé okolí zase mnou cloumá, tentokrát k hlasu pro "změnu", kterou má být prof. chemie Drahoš. Pan profesor a jeho věrní mě však přesvědčili, že bude dobré cloumání odolat, neboť se obávám, že změnou má být převrat.

Vlastní slova pana profesora "Já nevím, kdo z občanů České republiky v tuto chvíli je schopen například docenit nebo zhodnotit, jestli vystoupení České republiky z Evropské unie je v pořádku, se mi jeví jako postoj vnucený nám v šedesátém osmém okupanty, že někdo jiný je oprávněn rozhodnout za nás. Jako postoj, který je v rozporu se základními myšlenkami sto let staré Washingtonské deklarace, které se staly základem naší státnosti - protiřečí zejména víře, že žádný národ nemůže být nucen žít pod svrchovaností, které neuznává.

Že letošní "změnou" by byl převrat do časů po našem Únoru, italském pochodu na Řím, německém nástupu Hitlera a ruském úspěchu Lenina, mi napovídá mimo jiné návštěva stránek podporovatelů profesora Drahoše: Voliči, kteří nevolili podle představ podporovatele Drahoše, prý plédovali pro extremistická hnutí, selhali politicky, jsou spíše politicky negramotní a to v takové míře, že by jim mělo být v zájmu demokracie - velmi paradoxně - suspendováno volební právo. Proč už zase někteří lidé věří, že nejlepší "demokracie" je ta, v níž "ti lepší" z vlády lidu vylučují část lidu?


Díky profesore Drahoši, díky jeho podporovatelé, zas půjdu hlasovat co víc nechci, proti Drahošovi.

Zapomeňte a věřte

22. ledna 2018 v 19:05 | František Rozhoň |  Politika ve stylu retro
Prezidentské volby jsou prý nesmírně důležité - nezvítězí-li správný kandidát, bude to považovat za tragédii pro společnost např. paní Zdeňka Mašínová. Podle mne je tragické spíše to, že kampaň je trochu divadlem (názor doktora Z. Zbořila) a spíše výběrem tváří než volbou směru, kterým se má ubírat naše společnost. Za prvé pravomoci námi voleného prezidenta při ovlivňování našich životů jsou podstatně menší než možnosti nevolené eubyrokracie. Za druhé v případě opakovaného vítězství M. Zemana není zaručeno, že jeho počínání se pak zásadně nezmění, neb už nemůže být motivováno snahou uspět v dalších volbách znovu. Za třetí protikandidát J. Drahoš je pro mne černou skříňkou, neb jako zastupitel by působil poprvé a to hned ve formálně nejvyšší zastupitelské funkci. Bylo by to jako hlasováním přidělit motorku nejvyšší kubatury řidiči začátečníkovi. Jedinou "zkouškou" J. Drahoše byl zatím jeho podpis pod Výzvou vědců proti strachu a lhostejnosti; ale podle zjištění Pavly Boublíkové zveřejněného na Neviditelném psu,se přikázání Drahoše a spol. občanům už měnila jako známá přikázání na Farmě zvířat. Snad jediným plusem kampaně je, že "nastavuje zrcadlo" nejen kandidátům. Jak také konstatoval doktor Z. Zbořil, zatímco údajný bojovník proti fake news a zástupce ředitele think-tanku Evropské hodnoty Jakub Janda píše, že kandidát v posledním tažení leží na Hradě, ten kandidát hovoří souvisle, bez poznámek a konzistentně na TV NOVA; bojovník proti fake news se tak sám odhalil jako tvůrce fake news

Ve stínu této volební kampaně se udály i věci podle mne podstatně důležitější, než ty volby. Mimo jiné se nejvyšší státní zástupce a mnozí politici pustili se do premiéra, že svým názorempodrývá důvěru v naše báječné orgány. Jejich slova ale v sobě obsahují zapomeňte, čím se orgány činné v trestním řízení už proslavily, a věřte, že je vše OK.

Mne z důvěry v orgány činné vyléčila nejprve kauza 7+1 trestných činů Vladimíra Hučína. Hučína, podle dokumentaristy Vadase nejlépe hodnoceného důstojníka BIS, zavřeli a vodili i v železech. Pak ho obvinili ze sedmi trestných činů, z osmého Hučína vinila média. Nejprve byl odsouzen i lékař za zločin uznání Hučínovy nemoci. Pak ale začal jezdit na procesy politik J. Štětina, a mně se zdálo, že se mění chování soudce i žalovaného Hučína; Hučín byl zbaven obvinění ze sedmi trestných činů.
Podobně důvěryhodné bylo obvinění pana Vlastimila Pechance z vraždy. V obvinění nevěřil ani zmocněnec poškozených Jakub Polák, ale státní zástupkyně žalobu dotáhla až do pro ni úspěšného konce, Pechanec dlouho bručel, státní zástupkyně povýšila na nejvyšší možnou zástupkyni.
O dalších případech, na které bychom měli zapomenout, psal a píše pan Zdeněk Jemelík. Například v kauze zacházení s obžalovaným Shahramem Abdullahem Zadehem varoval: "Občané mají důvod bát se státu, jenž svými nástroji porušuje vlastní zákony, aby vykonával svévolně moc nad poddanými. Zvlášť silné obavy vyvolává zneužívání orgánů činných v trestním řízení, protože ve státě nedbajícím svých zákonů se jejich obětí může stát prakticky kdokoli…" Pan Jemelík informoval i o kauze žalované Aleny Vitáskové. Ta kauza podle jiného hodnocení překonává i procesy v padesátých letech; na toto by si netroufli ani tehdejší soudci. Během volební kampaně byla i Vitásková obvinění zbavena. Soudce, který jí předtím i bez důkazů uložil drakonický trest, jistě zůstane bez trestu, neb na rozdíl od lékaře páchajícího zločin uznání Hučínovy nemoci je soudce nezávislý. Potrestaným je však pan Zdeněk Jemelík, a to v duchu zákona totalitarismu:na návrh Johna Boka byl vyloučen ze spolku Šalamoun a zjevně i z fotek dokumentujících na netu báječnou činnost spolku.



Já jako "buran" zatím udělám opak toho, co ode mne "elity" chtějí. Nezapomenu na přehmaty, nevěřím na neposkvrněné orgány činné v trestním řízení.

Jsem „buran“

21. ledna 2018 v 16:01 | František Rozhoň |  Evropa očima „burana“
Ředitel z Knihovny Václava Havla Jáchym Topol napsal pro Salon PRÁVA 22. 6. 2017 ), že zem, v níž jsem prožil většinu života, "byla ubohá zakomplexovaná zem buranů obtočená ostnatým drátem". Vedoucí rubriky Kultura v Babišových Lidovkách Jana Machalická "potvrdila", že je to "samozřejmě pravda".
Samozřejmě to pravda není, někteří našinci získali Nobelovky či Oskara a na hraniční "cestě přátelství s Polskem" se scházeli disidenti obou zemí. Zmíněným ostnatým drátem nás bolševik oddělil od zemí prohnilého imperialismu, takže lidé neměli možnost hlasovat nohama a měnit zbolševizovanou svobodu a demokracii za "útlak" jinde. Připouštím však, že "burani" u nás nejen žili, ale i žijí. Je tu Buranteatr, divadlo přezdívané "Burani", odvozující název ne od "křupana, nýbrž od silného stepního větru vanoucího si bez ohledu na okolí", divadlo přímočaré, neotesané, neuhlazené. A v mé generaci já jistě nejsem jediný, koho "Strana" učila vzdorovat vanoucímu větru a uhýbat otesávání mocnými.


Narodil jsem se před únorem 1948, kdy lídři těch s nálepkou "komunisté" a jejich poskoci hlásali, že "komunisté" jsou nejdůslednějšími zastánci a ochránci všech demokratických svobod lidu, zato ostatní to myslí s lidem špatně. V padesátých letech dvacátého staletí nás školy učily, že nikdy se nežilo tak dobře jako teď a čekají nás šťastné zítřky, ač už se proslýchalo, že zastánci a ochránci svobod nechali páchat hrozné zločiny. Místo řádného vyvození zodpovědnosti z chyb v šedesátých letech lídři uzákonili, že ti spoluzodpovědní za zločiny jsou a budou předvojem společnosti. Poznání, že pravdou je často opak toho, co nás učí lidé a zákon, činilo mnohé lidi odolnější vůči větru a otesávání. Mě učilo pohrdat nezdůvodněným elitářstvím a souhlasit s principem Norimberských procesů, že i zákonné může být nelegitimní. Nadějí byla historická zkušenost, že diktátoři si vychovávají své budoucí hrobníky.
V roce šedesátém osmém se ukázalo, že "buranů" je mnoho, ale cíle mají různé - jedni považovali za nutné, aby mocní měli legitimní opozici, druzí chtěli dál zakazovat "nesprávné", především ty s nálepkou "komunisté". Řešení sporu přerušila okupace, není dodnes.


Noví lídři "komunistů" pak "normalizovali" v duchu nepsaného "zákona totalitarismu" - když se s podporou okupantů cítili bezpeční, stíhali i lidi dlouho Straně loajální, teď neužitečné. Život mnohých "buranů", kteří z různých důvodů z ideovězení neodešli, pak malilinko připomínal život profesora Standinga, Tuláka po hvězdách od Jacka Londona. Jako Standing občas dokázali dát najevo věznitelům, že jejich vůli ještě nezlomili. Např. i v "mém podniku" si malý kolektiv dokázal zvolit do čela někoho jiného, než kandidáta Strany.


V osmdesátém devátém se ukázalo, že během čtyřiceti let Strana buranům nezlikvidovala všechny skrýše, v nichž přežívaly alternativní postoje. Tehdy i já pomáhal rozjíždět změny, ale nejsem na to pyšný. Trošičku souhlasím s tezí dlouhodobě politikařícího Čestmíra Hofhanzla proslovenou veřejně v Olomouci, že nedošlo k přerušení zvyků, plynule jsme pokračovali v komunismu, změnilo se jen to, že se vylepšila technologie ovládání lidí


Ale ono došlo k jistým změnám. Místo pracujících a vědců jsou "slavní" umělci a šlechta. Za řečí o rovnosti lidí je prostým lidem místo "předvoje" nadřazována "elita", která prý je elitou proto, že dokáže vystihnout a vyjádřit problémy, které těch deset milionů trápí. Zásadně chybné zdá se mi ale nové oficiální poučení z krizového vývoje:
Prý je vinna idea, ač zločiny páchali lidé. Komunismus jako politická filosofie existuje po staletí, ne-li tisícletí, ale začal vadit, až ho "komunisté" opouštěli. I Václav Havel pro pořad "Vize 2000" televize 3SAT připustil, že "komunisté" řádili v duchu západní hodnoty, která má původ v době osvícenství a předky v éře renesance - způsobu myšlení pyšného člověka. Pyšní vymyslí projekt ráje na zemi, a když jim reálný život dělá potíže, nechají militanty věřící v jejich projekt odstraňovat všechny a vše podezřelé z ohrožování projektu.


Proto úlohu správných "buranů" vidím v tom, že budou oponovat poučování zjevně mylnému, tedy jednat v duchu historické zkušenosti, že moderní společnosti se tvrdohlavě brání pokusům nechat si vnutit vize nového lepšího řádu.



(Citováno i z knih: Černá kniha komunismu; Roger Griffin: Modernismus a fašismus)

Volby zatím odpovídají duchu doby

13. ledna 2018 v 12:40 | František Rozhoň
Hvězda vědeckého nebe Jiří Drahoš zářila skoro všude - když jsem šel v Luhačovicích popít Vincentku, byl tam podpisový arch na podporu této hvězdy, když jsem přijel do Prahy na sraz spolužáků, zas mi cpali podpisový arch na podporu toho pána. Drahý Drahoš sám se pak zjevně zachoval v duchu revoluční, aktivistické doby u nás nastolené r. 1948 a vylepšené r. 1989: Rozhlásil, že už si s ostatními osmi protikandidáty Miloše Zemana řekli, že jsou ochotni a připraveni podpořit kohokoliv z nich, kdo se dostane proti němu. Přinejmenším ParlamentníListy.cz zjistily, že se toto tvrzení nezakládá úplně na pravdě. Odpovídá však duchu té naší revoluční doby, v níž až příliš často je pravdou v původním významu toho slova opak toho, co je hlásáno.
V podobném duchu přispěli k volbám naši pravdomluvci. Jeden mediální pravdomluvec vymyslel a další pravdomluvci šířili, že dosavadní prezident postupuje do druhého kola automaticky a tak tedy jeho podporovatelé se zatím nemusí angažovat a mohou nevolit. Prý tento podraz vyšetřuje policie.
Přidali se i mediální pravdomluvci z veřejnoprávního rozhlasu, když přinejmenším na ČRo2 po 13.hodině ve zpravodajství, které má být úplné a objektivní, šířili, že volič nesmí mít u sebe nic, čím by vyjádřil podporu nějakému kandidátovi. Ale: Má-li být volba platná, musí mít volič u sebe hlasovací lístek vyjadřující podporu jednomu kandidátovi, a ten lístek pak v úřední obálce osobně vhodit do urny. Poslal jsem do rozhlasu dotaz, zda budou volby neplatné, když odporují předpisům šířeným vašimi pravdomluvci; odpovědí bylo dvojí mlčení - mně neodpověděli a přestali šířit svůj úplný nesmysl.
Duchu doby odpovídá i epizodka z jedné volební místnosti, kde jistá aktivistka veřejně pracující i tělem hlasitě dávala nezdůvodněné nálepky voliči Ing. Miloši Zemanovi a téhož voliče tak trochu napadla. Tato aktivistka se chovala na dnešní dobu celkem krotce. Vždyť mediální pravdomluvci už před řadou měsíců rozšířili slova jiné aktivistky, že prezidenta by měl někdo vyhodit z okna; Ústav pro studium totalitních režimů tuto aktivistku prohlásil bojovnicí za lidská práva a ocenil medailí "Za svobodu a demokracii", a ona sama jako občanská aktivistka kandidovala do euparlamentu.Jindy v Praze na akci Feministické společnosti Univerzity Karlovy jiné usměvavé aktivistky pochodovaly s nápisem Mrtvej šovinista dobrej šovinista, snímek zveřejnilo Metro 14. března 2016. Opakovaně dodávám, že šovinistou je kdekdo, jak předvedla docentka Ilona Švihlíková na veřejnoprávním rozhlase, stačí mít jiné zkušenosti s "platovou diskriminací žen" než paní docentka. Lidé z Univerzity Karlovy rektora Tomáše Zimy, jako dříve lidé z Osvětimi velitele Rudolfa Hösse, rozhodují, kdo bude lepší mrtvý než živý.

Přestože aktivistka veřejně pracující tělem ve volební místnosti ani nevyhodila ing. Miloše Zemana z okna, ani ho nenapravila usmrcením, doporučuji řediteli Ústavu pro studium totalitních režimů a rektoru Univerzity Karlovy, aby tuto aktivistku ocenili za šíření hodnot, které jejich instituce už podpořily.

Není dokument jako dokument

10. ledna 2018 v 20:45 | František Rozhoň
Veřejnoprávní rozhlas do pořadu Noční Mikrofórum zvával zajímavé lidi a veřejnosti umožňoval je oslovit. Kontakt veřejnosti s hostem už byl přerván, veřejnost už může být jen pasivním posluchačem; pořad sám však má honosný podtitul Osobnosti zvou osobnosti. Na vysílání 9. ledna 2018 mně neznámý Vasil Fridrich (stal se osobností tím, že strávil pět veselých let na DAMU?) pozval dokumentaristu Martina Vadase.


Pan Vadas je jedním z těch nahoře, předsedou Českého filmového a televizního svazu FITES, z.s., ale i osobností - jako dokumentarista mj. veřejnosti zpřístupnil zachované dokumenty z procesu s vedením záškodnického spiknutí proti republice se skupinou Dr. Milady Horákové z roku 1950. Že ne každý dokument dokumentuje, některý veřejnosti jen cosi podsouvá, doložila v pořadu osobní zkušenost pana Vadase - ten kdysi pomáhal natáčet hrané scény, které později byly použity jako "dokument" o počínání Charty 77. V pořadu už připomenuto nebylo, že takové podrazy se dějí i dnes - právě ten večer 9,1.2018 veřejnoprávní televize vysílala "dokument o neonacistovi" od Víta Klusáka, jehož vlastní herec usvědčil, že to dokument není.
Já zásluhou činnosti pana Martina Vadase pochopil, že "vlastizradou Milady Horákové" nebyla nějaká protistátní činnost, ale pouhý fakt, že doktorka Horáková neskrývala názory bolševiku nemilé, které bolševik chápal jako podporu zájmů cizí moci. Zásluhou pana Vadase vím též, že se může opakovat i dění z Vadasem zveřejněných dokumentů. Stalo se tak v době, kdy pan Vadas kandidoval do EUparlamentu, neb asi podobně jako nyní Jiří Drahoš usoudil, že ti nahoře mohou sbírat zkušenosti z práce politika jen v nejvyšších patrech politiky. 9. března 2014 v 1:35 jsem dostal v kopii Vadasův mail, v němž odmítl názory jemu nemilé, a ty spojil s aktivitami a zájmy spolupracovníků cizí moci (Putina) na našem území...


Díky panu Vadasovi též vím, že proměna dokumentu dokumentujícího skutečnost v materiál manipulující s veřejností nemusí být záležitostí zlé vůle. Pan Vadas dlouhodobě dokumentuje i příběh Vladimíra Hučína a já dlouho souhlasil, že i ve Vadasově podání jde o příběh pravdě podobný. V hodnocení dlouholetých soudních sporů chartistů Hučín-Hradílek se však s panem Vadasem zásadně rozcházíme od doby, kdy pan Hučín začal spolupracovat s lidmi jako J. Komorous a J. Štětina. I při posledním setkání u ostravského soudu pan Vadas nemohl v předsálí vidět Hučínovo jednání, neb ještě v soudní síni balil nářadíčko dokumentaristy. A tak pan Vadas podle mne z neznalosti, možná v dobré víře, v Nočním Mikrofóru podsouval lidem, že jde o obhajobu dobrého jména pana Hučína. Já už se zas léta domnívám, že letitý spor těch dvou chartistů je předobrazem nemoci zachvacující už celou společnost. Místo diskuse směřující k nějaké dohodě vyhrocují spory a vedou je za pomoci příznivců.

Ať žije pravda a láska

4. ledna 2018 v 22:44 | František Rozhoň
Několikrát řekl jsem si na přelomu roku tahle slova. Ani jednou nebyla vyřčena od srdce, vždy ironicky.

Nejednou to bylo poté, co zemřel František Zahrádka, čestný a slušný člověk a bojovník, který dokázal vydupat ze země a udržovat Muzeum III. odboje a lágr - Památník Vojna. Ne všechno Frantovi vyšlo na 100%, například Památník Vojna byl postaven podle norem EU a na někdejšího vězně Jana Beneše proto působil spíše dojmem rekreačního střediska; Muzeum bylo spíše Muzeem útlaku než Muzeem odboje, ale situaci napravoval mj. citát Dr. Vladimíra Strusky:Třetí odboj proti komunistickému režimu byl odbojem obyčejných lidí. Neměli žádnou naději na výhru, nikdo nevěděl, kdy padne. A oni do toho stejně šli… Každý vzdoroval podle svých možností. Někdo tiskl letáky, další rozšiřoval zprávy, jiný opatřoval a schraňoval zbraně. Někdo je i použil… Ironické výkřiky o pravdě a lásce po Zahrádkově smrti ve mně proto vyvolal novinář Parlamentní listů, který čtenářům podsouval, že jedním z mála účastníků třetího odboje u nás byl bývalý důstojník BIS Vladimír Hučín. Většina nekrologů po Frantově smrt říkala pravdy jen půl, snad ve snaze nepřipomínat, že "vyhánění Němců Čechy" předcházelo vyhánění Čechů ze Sudet - jen Václav Klaus ml. připomněl, že i Franta Zahrádka jako malý patřil mezi vyháněné a jejich vlak byl i ostřelován. Šokující pro mne byl i komentář v diskusi k nekrologu zdůrazňujícímu, že Franta Zahrádka po únoru 1948 pomáhal převádět přes hranice. Diskutér z toho vyvodil, že Franta Zahrádka seděl právem, neb pomocí bližním porušoval zákony. Téměř třicet let se u nás mluví o lidských právech, ale diskutér stále nadřazuje rozkaz bolševika nad čl.13 Všeobecné deklarace lidských práv lidem zaručující, že každý má právo opustit kteroukoli zemi, i svou vlastní, a vrátit se do své země.

Že slova pravda a láska nejsou pravdou a láskou v původním významu toho slova, velmi dobře věděl další čestný a slušný člověk a bojovník Rajko Doleček, který měl dnes pohřeb v Ostravě. Už Rajkovi rodiče potvrdili svým životem, že nejen Romeo a Julie překonali shůry oktrojovanou nesnášenlivost - voják Franze Josefa si vzal dívku z "nepřátelského Srbska" a narodil se jim Rajko. Ten i v době dnešní, kdy prý vítězná láska nabývá formu nesnášenlivosti, byl prý tak slušný, že každou ženu zdravil, jako by byla královnou.


V den Rajkova pohřbu mě přiměly k ironii i literarky.cz, neb zveřejnily dílko Osmičkový rok: Muži roku 1918 od Jaroslava Šebka, historika zvaného i do veřejnoprávního rozhlasu. I tohle dílko po vítězství pravdy říká pravdy jen zlomek. Zamlčuje, co napsal A. Rašín v pamětech, že mezi politiky v Národním výboru všecko vyplněno bylo debatami o zastoupení stran, klíči…, a na tom, aby politici mohli 28. října 1918 vydat zákon o 'zřízení samostatného státu československého', dlouho makali jiní: Prodebatování provedení převratu, vojenská a bezpečnostní opatření prováděla Maffie, která stejně již dříve o tyto věci se starala. Připravovala, co provést v první den převratu a co počká; co udělat v jednotlivých oborech (správní, finanční, obchodní atd.), co v Praze a co v krajích. Zorganizovala Sokolstvo, získala karlínský pluk i rumunský pluk v Brusce, policejní stráž a z četníků všechny až asi na 50 Němců. Na přípravě vojenského převratu se podílel i kádrový důstojník, setník Jaroslav Rošický. Když politici exiloví i domácí jednali 28.-31.10.1918 v Ženevě, netušili, že přes Benešův zákaz a bez nich zde probíhá převrat vskutku sametový. Proto zde doplňuji slova "elitami respektovaného historika" Šebka slovy jistého T. G. Masaryka, že v republice není dobré spoléhat na politiky: Bez zájmu [občanů] o stát, republika se stává de facto státem aristokratickým, byrokratickým, státem menšiny - forma sama nerozhoduje o podstatě státu.


Dnešní význam slov pravda a láska na přelomu roku upřesňoval i veřejnoprávní rozhlas. Na Silvestra bavil nás M. Kocábem a šokoval, že nebýt Kocába, byla by tu sovětská vojska dodnes. Na Nový rok ráno v pořadu Františka Novotného chválil EU jako dříve Sovětský svaz, že její/jeho zásluhou se tu žije dobře. Zjevně pro pravdu a lásku nabývající podoby soustavné manipulace s masami veřejnoprávní rozhlas ani nemá čas připravovat nové pořady - už na Nový rok ráno reprízoval rozhovor s Václavem Havlem a k večeru pořad natočený roku 2000.