Jsem „buran“

21. ledna 2018 v 16:01 | František Rozhoň |  Evropa očima „burana“
Ředitel z Knihovny Václava Havla Jáchym Topol napsal pro Salon PRÁVA 22. 6. 2017 ), že zem, v níž jsem prožil většinu života, "byla ubohá zakomplexovaná zem buranů obtočená ostnatým drátem". Vedoucí rubriky Kultura v Babišových Lidovkách Jana Machalická "potvrdila", že je to "samozřejmě pravda".
Samozřejmě to pravda není, někteří našinci získali Nobelovky či Oskara a na hraniční "cestě přátelství s Polskem" se scházeli disidenti obou zemí. Zmíněným ostnatým drátem nás bolševik oddělil od zemí prohnilého imperialismu, takže lidé neměli možnost hlasovat nohama a měnit zbolševizovanou svobodu a demokracii za "útlak" jinde. Připouštím však, že "burani" u nás nejen žili, ale i žijí. Je tu Buranteatr, divadlo přezdívané "Burani", odvozující název ne od "křupana, nýbrž od silného stepního větru vanoucího si bez ohledu na okolí", divadlo přímočaré, neotesané, neuhlazené. A v mé generaci já jistě nejsem jediný, koho "Strana" učila vzdorovat vanoucímu větru a uhýbat otesávání mocnými.


Narodil jsem se před únorem 1948, kdy lídři těch s nálepkou "komunisté" a jejich poskoci hlásali, že "komunisté" jsou nejdůslednějšími zastánci a ochránci všech demokratických svobod lidu, zato ostatní to myslí s lidem špatně. V padesátých letech dvacátého staletí nás školy učily, že nikdy se nežilo tak dobře jako teď a čekají nás šťastné zítřky, ač už se proslýchalo, že zastánci a ochránci svobod nechali páchat hrozné zločiny. Místo řádného vyvození zodpovědnosti z chyb v šedesátých letech lídři uzákonili, že ti spoluzodpovědní za zločiny jsou a budou předvojem společnosti. Poznání, že pravdou je často opak toho, co nás učí lidé a zákon, činilo mnohé lidi odolnější vůči větru a otesávání. Mě učilo pohrdat nezdůvodněným elitářstvím a souhlasit s principem Norimberských procesů, že i zákonné může být nelegitimní. Nadějí byla historická zkušenost, že diktátoři si vychovávají své budoucí hrobníky.
V roce šedesátém osmém se ukázalo, že "buranů" je mnoho, ale cíle mají různé - jedni považovali za nutné, aby mocní měli legitimní opozici, druzí chtěli dál zakazovat "nesprávné", především ty s nálepkou "komunisté". Řešení sporu přerušila okupace, není dodnes.


Noví lídři "komunistů" pak "normalizovali" v duchu nepsaného "zákona totalitarismu" - když se s podporou okupantů cítili bezpeční, stíhali i lidi dlouho Straně loajální, teď neužitečné. Život mnohých "buranů", kteří z různých důvodů z ideovězení neodešli, pak malilinko připomínal život profesora Standinga, Tuláka po hvězdách od Jacka Londona. Jako Standing občas dokázali dát najevo věznitelům, že jejich vůli ještě nezlomili. Např. i v "mém podniku" si malý kolektiv dokázal zvolit do čela někoho jiného, než kandidáta Strany.


V osmdesátém devátém se ukázalo, že během čtyřiceti let Strana buranům nezlikvidovala všechny skrýše, v nichž přežívaly alternativní postoje. Tehdy i já pomáhal rozjíždět změny, ale nejsem na to pyšný. Trošičku souhlasím s tezí dlouhodobě politikařícího Čestmíra Hofhanzla proslovenou veřejně v Olomouci, že nedošlo k přerušení zvyků, plynule jsme pokračovali v komunismu, změnilo se jen to, že se vylepšila technologie ovládání lidí


Ale ono došlo k jistým změnám. Místo pracujících a vědců jsou "slavní" umělci a šlechta. Za řečí o rovnosti lidí je prostým lidem místo "předvoje" nadřazována "elita", která prý je elitou proto, že dokáže vystihnout a vyjádřit problémy, které těch deset milionů trápí. Zásadně chybné zdá se mi ale nové oficiální poučení z krizového vývoje:
Prý je vinna idea, ač zločiny páchali lidé. Komunismus jako politická filosofie existuje po staletí, ne-li tisícletí, ale začal vadit, až ho "komunisté" opouštěli. I Václav Havel pro pořad "Vize 2000" televize 3SAT připustil, že "komunisté" řádili v duchu západní hodnoty, která má původ v době osvícenství a předky v éře renesance - způsobu myšlení pyšného člověka. Pyšní vymyslí projekt ráje na zemi, a když jim reálný život dělá potíže, nechají militanty věřící v jejich projekt odstraňovat všechny a vše podezřelé z ohrožování projektu.


Proto úlohu správných "buranů" vidím v tom, že budou oponovat poučování zjevně mylnému, tedy jednat v duchu historické zkušenosti, že moderní společnosti se tvrdohlavě brání pokusům nechat si vnutit vize nového lepšího řádu.



(Citováno i z knih: Černá kniha komunismu; Roger Griffin: Modernismus a fašismus)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama