Není dokument jako dokument

10. ledna 2018 v 20:45 | František Rozhoň
Veřejnoprávní rozhlas do pořadu Noční Mikrofórum zvával zajímavé lidi a veřejnosti umožňoval je oslovit. Kontakt veřejnosti s hostem už byl přerván, veřejnost už může být jen pasivním posluchačem; pořad sám však má honosný podtitul Osobnosti zvou osobnosti. Na vysílání 9. ledna 2018 mně neznámý Vasil Fridrich (stal se osobností tím, že strávil pět veselých let na DAMU?) pozval dokumentaristu Martina Vadase.


Pan Vadas je jedním z těch nahoře, předsedou Českého filmového a televizního svazu FITES, z.s., ale i osobností - jako dokumentarista mj. veřejnosti zpřístupnil zachované dokumenty z procesu s vedením záškodnického spiknutí proti republice se skupinou Dr. Milady Horákové z roku 1950. Že ne každý dokument dokumentuje, některý veřejnosti jen cosi podsouvá, doložila v pořadu osobní zkušenost pana Vadase - ten kdysi pomáhal natáčet hrané scény, které později byly použity jako "dokument" o počínání Charty 77. V pořadu už připomenuto nebylo, že takové podrazy se dějí i dnes - právě ten večer 9,1.2018 veřejnoprávní televize vysílala "dokument o neonacistovi" od Víta Klusáka, jehož vlastní herec usvědčil, že to dokument není.
Já zásluhou činnosti pana Martina Vadase pochopil, že "vlastizradou Milady Horákové" nebyla nějaká protistátní činnost, ale pouhý fakt, že doktorka Horáková neskrývala názory bolševiku nemilé, které bolševik chápal jako podporu zájmů cizí moci. Zásluhou pana Vadase vím též, že se může opakovat i dění z Vadasem zveřejněných dokumentů. Stalo se tak v době, kdy pan Vadas kandidoval do EUparlamentu, neb asi podobně jako nyní Jiří Drahoš usoudil, že ti nahoře mohou sbírat zkušenosti z práce politika jen v nejvyšších patrech politiky. 9. března 2014 v 1:35 jsem dostal v kopii Vadasův mail, v němž odmítl názory jemu nemilé, a ty spojil s aktivitami a zájmy spolupracovníků cizí moci (Putina) na našem území...


Díky panu Vadasovi též vím, že proměna dokumentu dokumentujícího skutečnost v materiál manipulující s veřejností nemusí být záležitostí zlé vůle. Pan Vadas dlouhodobě dokumentuje i příběh Vladimíra Hučína a já dlouho souhlasil, že i ve Vadasově podání jde o příběh pravdě podobný. V hodnocení dlouholetých soudních sporů chartistů Hučín-Hradílek se však s panem Vadasem zásadně rozcházíme od doby, kdy pan Hučín začal spolupracovat s lidmi jako J. Komorous a J. Štětina. I při posledním setkání u ostravského soudu pan Vadas nemohl v předsálí vidět Hučínovo jednání, neb ještě v soudní síni balil nářadíčko dokumentaristy. A tak pan Vadas podle mne z neznalosti, možná v dobré víře, v Nočním Mikrofóru podsouval lidem, že jde o obhajobu dobrého jména pana Hučína. Já už se zas léta domnívám, že letitý spor těch dvou chartistů je předobrazem nemoci zachvacující už celou společnost. Místo diskuse směřující k nějaké dohodě vyhrocují spory a vedou je za pomoci příznivců.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama