Evropa - přirozeně rozmanitý světa díl

11. února 2018 v 19:35 | František Rozhoň |  Evropa očima „burana“
Evropa je severozápadním cípem Afrasie známé též jako Starý svět, i západním poloostrovem její části - Eurasie. Starému světu dlouho dominovaly především velké říše na agrárně založeném Východě s centry kultury a moci od Středního východu (Mezopotámie, Egypt) přes Persii, Indii, Čínu, s Řeckem (Římem) jako evropsky modifikovaným přesahem na Západ. Ve srovnání s těmi 'tradičními' centry byla Evropa ještě po 500 let po zániku své 'řecko-římské klasiky' jen polocivilizovanou periferií, uvádí profesor Immanuel Geiss v souhrnných 'Dějinách světa v souvislostech'.
Naproti tomu 'náš renomovaný historik' Dušan Třeštík tvrdil 29. 4. 2004 v Hospodářských novinách: "Rozhlédneme-li se po světě, vidíme přece, že v moři primitivní zaostalosti jsme my, Evropané, výkvětem a předvojem. Celé lidské dějiny směřovaly k naší dokonalosti, musíme si to jen uvědomit a být této vyvolenosti hodni." Třeštíkovo tvrzení nepřekvapuje, i ta 'tradiční' historická centra, jako Říše středu (Čína) či ve své době Řím, měla 'renomované odborníky' považující svou říši za střed světa a vše mimo ni za barbarské. Na taková slova se hodí reagovat poznámkou G. K. Chestertona, že i jeden anglický básník se zbláznil z ohavné a nepochopitelné víry v předurčení.
Přesto soudím, že je dost důvodů považovat Evropu za svébytný světa díl. Vývoj zde se totiž lišil od zbytku Starého světa; vedl k industrializaci, základu moderního světa. Fareed Zakaria v 'knize 'Budoucnost svobody' uvádí mezi hlavními důvody odlišného vývoje Evropy zeměpis a účinný odpor skupin obyvatelstva proti snahám 'panovníků' příliš upevnit svou moc a z lidí vychovat 'národ otroků', jak se to 'panovníkům' dařilo ve zbytku světa.
Zatímco Asií plné rozlehlých planin - ruských stepí či čínských plání - snadno táhly armády impérií, v Evropě strmé svahy a chráněné zátoky na mořském pobřeží podpořily historii malých nezávislých států, které se těžko dobývaly, snadno rozvíjely, a kontaktům mezi nimi sloužily i řeky a moře. Kolem let 1492/98, kdy Evropa přestávala být jen periferií, v Evropě existovalo víc než pět set států, přičemž mnohé nebyly větší než jedno město. To vedlo k přirozené rozmanitosti - lidé, kteří byli v jednom místě nevítaní či přehlížení např. pro své myšlenky, se často výborně uplatnili jinde. Jinde se uplatnil např. Jan A. Komenský, který v odlišnosti viděl svobodu. Existence mnoha států vedla i k přirozené soutěživosti mezi nimi a zvyšovala vyspělost všech, neboť úspěšné postupy byly napodobovány, ale slepé uličky obcházeny.
Účinný odpor snahám 'panovníků' o hegemonii kladla např. katolická církev, z ní se nestala služka státní moci, jak se to přihodilo byzantské a později i ruské pravoslavné církvi. I 'aristokracie' už ve středověké Evropě vyžadovala od 'panovníků' určitá zaručená práva, proto si ustavovala reprezentativní instituce - parlamenty, generální stavy, shromáždění šlechty, jejichž požadavky byly stále slyšet. I snaha anglického krále Jindřicha II. sjednotit zem a vytvořit všeobecné právo (Common Law) vedla k povstání a po čtyřiceti letech bojů Jindřichův syn Jan roku 1215 podepsalpříměří a vznikla Magna Charta čili Velká listina svobod. Ta vymezila pravomoci 'panovníka', zaručovala 'šlechtická' práva, svobodu církve a městskou autonomii, stavěla se (mírně) i proti utlačování poddaných. Později byla rozšiřována, až se proměnila v jakousi obecnou ústavu chránící práva jednotlivce.
Snahy o nadvládu Evropanů ukončily dvě světové války, přesto je Evropa dál svébytným světa dílem plným přirozené rozmanitosti. Netroufám si ale prognózovat další vývoj, neboť zeměpis už nebrání schopnosti rychle přesouvat zbraně, a spousta 'renomovaných' poskoků moci vydává za pokrok pokusy o faktický návrat před rok 1215.

Po II. světové válce přišli západoevropští fašisté (M. Bardèche, O. Mosley) s heslem Evropa jeden národ, a 'komunisté' (A. Spinelli) oprášili nápad dát celé Evropě jedno vedení. Je-li teď Evropan 'proevropský', má být historicky proasijský - pro velkou říši - a proprotektorátní - jako v protektorátech volené parlamenty mají bez odmluvy schvalovat nařízení nevolené party - a má se vzdát přirozené rozmanitosti a být pro rozmanitost jinou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama