Směrovky vedou k ‘Únoru 1948’

22. února 2018 v 15:54 | František Rozhoň |  Evropa očima „burana“
Už v druhé dekádě února 2018 moderátor veřejnoprávního rozhlasu Martin Hrdinka hlásil, že 25. února 1948 tu proběhl 'puč'. Hlásil to i za mé peníze v době, kdy mi rozhovor s německou historičkou Christiane Brenner potvrdil, že pojem 'puč' vyvolává mylný obraz. Podle Brenner 'komunisté' využili už nastolený právní systém, zato tradiční politici vůbec nepochopili, že 'komunisté' politiku vedou i mimo parlamentní arénu. Že vývoj vedl k Únoru 1948, bylo podle mne důsledkem více 'pučů', tedy akcí skupin usilujících o moc v evropském novověku, kdy snaha o ovládnutí velkého světa dílu stává se dominantní.

Naše doba poúnorová je podle mne jednou z 'dob temna', a už 'temno' habsburské bylo založeno na myšlenkách původem z prostředí španělského a vlašského, že nějaký 'příkaz svědomí' může oprávnit 'vládce' zlomit moc opozice a převzít absolutní moc.

Později se na jistý 'příkaz svědomí' odvolávala jakobínská totalitní demokracie, součást Francouzské revoluce. Pak Marx s Engelsem správně řekli, že postaru se žít nedá, neboť všude tam, kde by se k moci dostala organizace nepatrné skupiny lidí, neodvratně musí vzniknout vláda despotická, udržující se i násilím a terorem. Ti dva formulovali 'příkaz svědomí', že je třeba pomoci ponižovaným, sporně však vyzvedli na piedestal proletariát a předurčili neexistující "komunistické strany", aby uspořádaly společnost tak, aby každý její příslušník mohl rozvíjet a užívat veškeré své schopnosti a možnosti v naprosté svobodě.

Z diskusí, proč demokracie podléhaly fašistům, vyvodil závěr i E. Beneš, t. č. exulant. V knize Demokracie dnes a zítra napsal: existence mnoha stran vyvolává mnohé obtíže a prostředkem k ozdravování demokracie je omezení počtu politických stran. Snad ovlivněn tezí fašistů, že totalita je spjata s existencí jedné strany, Beneš vyloučil jen možnost mít stranu jedinou. Proto se exil londýnský shodl s moskevským na nutnosti jako kdysi Lenin začít vylučovat politickou konkurenci z přístupu k moci. Už před obnovením republiky byla prvorepubliková pravice zakázána jako zrádná. Podle Christiane Brennerčeští voliči po válce měli na vybranou jen mezi stranami nabízejícími socialismus; 'komunisty' činilo velmi přitažlivými, že přišli s nejoptimističtější vizí zítřků.

Exil londýnský se také shodl s moskevským, že ozbrojené složky sloužící všem už nebudou chráněny před ochromováním politickými spory - před Mnichovem totiž vojáci nesměli být straníky a od r. 1927 příslušníci ozbrojených složek nevolili. Tak mohli 'komunisté' i v ozbrojených složkách prosazovat svou zásadu, že do každého kolektivu patří jejich politický 'vůdce', politruk.

Ke zpracovávání předúnorové společnosti masmédii píše historička Brenner, že v tisku se často objevoval názor, že zdejší demokracie není dostatečně silná, aby si poradila s opozicí nebo svobodným tiskem, a základní myšlenkou třetí republiky tak bylo posilování demokracie jejím omezením. Mimo jiné veřejné pochybnosti o správnosti nastoupené cesty byly tehdy kvalifikovány jako trestné činy pobuřování, šíření nepravdivých zpráv.

Na ochromování nejen demokracie, ale i právního státu, se podílely i špičky českých lidovců a národních socialistů. Ty sekundovaly českým 'komunistům' při osočování Demokratické strany Slovenska, že prý otevřela dveře hlinkovské reakci; nedomyslely, že 'komunisté' příště křivě osočí české 'nekomunisty'. 'Komunisté' obviňováním, že 'nekomunisté' to s lidem myslí špatně, zmanipulovali davy, které v únoru 1948 vystoupily na podporu 'komunistů'.

Podle dnešního veřejnoprávního rozhlasu náš život změnil až 25. únor 1948. Podle historika Kaplana "nejdůležitějším dnem únorové krize" však bylo pondělí 23.2.1948; kdy nevolené Akční výbory už 'reakcionáře' zbavily pozic a moci, jen z národních výborů vyhodily na 40 000 lidí. Neosvědčilo se spoléhání na 'elity'; 11. 3. 1948 i Národní shromážděníschválilo novou Gottwaldovu vládu a její program, proti nehlasoval nikdo. Referendum, které by umožnilo všem vyjádřit se, a to tajně, právní řád neznal.


Pak začaly krutosti, o kterých se mluví. Podle slov popraveného Heliodora Píky, připomenutých S. Motlem (zde od 6.minuty), též zmizela spravedlnost, snad jen dočasně, a šíří se nenávist, mstivost, zmizel smysl pro snášenlivost, pro svobodu myšlení a projevu.) Vývoj nepotvrdil výše zmíněnou tezi fašistů - 'komunistický' pokus o totalitu u nás provázela existence více zdánlivě samostatných politických stran.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama