Politici důvěřiví nebo shrbení?

11. dubna 2018 v 21:58 | František Rozhoň |  Politika ve stylu retro

"Když já jsem takovej důvěřivej slovanskej dobrák…", říká v semaforské hře Člověk z půdy spisovatel Sommer poté, co se nechal oklamat Malým lordem. Něco podobného mohl říkat i prezident E. Beneš, když ho po západních spojencích oklamal i bolševik J. V. Džugašvilli - Stalin. Něco podobného mohou říkat naši studenti, věří-li, že Gruzínec Stalin je prý Rusák, neb tak se dnes říká bolševikům, jak si všiml i Miroslav Macek v Glosách z 10.4.2018. Mohou si tak říci i lidé věřící 'odborníky' popletené historii, že spolupráce se Stalinem prý byla důsledkem Benešova chybného rozhodnutí, a ne dlouhodobé politiky USA. Že nejprve J. F. Dulles Beneše varoval, aby nespoléhal na nějakou výraznou americkou účast v poválečné organizaci Evropy; a pak i US prezident F. D. Roosevelt s členy vlády naléhali na Beneše, aby vyšel vstříc Sovětům a spolupracoval s nimi, uvádí např. Barbara Masin v knize Odkaz, ISBN 80-204-1248-4, str. 62. Horší než všichni takoví důvěřiví slovanští dobráci jsou však západní 'důvěřiví' politici.


Ti starší, kteří zklamali Beneše, neprověřovali nacistické výmysly o českém teroru a plnili Hitlerovy požadavky, s nacisty a fašisty uzavřeli Mnichovskou dohodu, kterou pak Neville Chamberlain vydával za "symbol touhy obou našich národů už se nikdy neocitnout ve válce". Když pak nacisté nesplnili své závazky z Mnichovské dohody, obsadili Polsko a drtili západní Evropu, chtěl ministr a málem britský premiér lord Halifax přesto dál jednat s Hitlerem; "zachovat si dědická sídla na venkově a britskou autonomii, i kdyby se za to mělo zaplatit třeba celou střední Evropou", jak uvádí Anthony McCarten v Nejtemnější hodině (ISBN 978-80-242-6056-3).


I ti z posledních let a dnů, kteří 'věřili v klamné argumenty' pro rozbití Iráku (s bonusem asi milionu mrtvých), a teď solidárně mlčí ke stovkám lidí zabitých vojsky člena NATO (Turecko) v Sýrii. Teď chtějí 'pomstít' desítky snad mrtvých nepotvrzeného chemického útoku v Sýrii, a trestat Bašára al-Asada, který za tím útokem vůbec být nemusí, jak potvrzuje 11.4.2014 na ČRo2 Andor Šándor.


Když se teď od nás chce, abychom mlčky vyčkali, čemu v té kauze 'uvěří' prý nejmocnější muž světa (US prezident) a jaké závěry ze svých dojmů vyvodí, kladu si otázku, zda podobné 'přehmaty' jsou důsledkem trapné 'důvěřivosti' politiků, nebo projevem neméně trapného nahrbení zdánlivě mocných politiků před skutečně mocnými, které Jan Keller nazývá 'neviditelnými elitami'.


Že magnáti s korporacemi už ovládli svět a anglický král, německý císař i papež je přijímají jako monarchy, psal začátkem XX. století filosof Bertrand Russell; US prezident Theodor Roosevelt však k jejich moci zpochybňující demokracii mlčel a za zločin proti veškerému lidstvu raději vydával anarchismus. Před ekonomickou mocí, vojensko-průmyslovým komplexem, varoval z US prezidentů snad jen Dwight Eisenhower.


Spravují-li svět pro nás, lidi, politici shrbení před ekonomickou či jinou mocí, pak demokracie založená na volbách znamená v podstatě totéž co před listopadem 89. Tehdy voliči vybírali z více tváří, než kolik bylo obsazovaných křesel, aby ti voliči vybraní pak poslouchali Stranu.


Vybíráme i dnes ty, kteří poslouchající jiné? A co je cílem 'neviditelných elit', popisuje László Bogár svět správně?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama