Život se spojenci

24. dubna 2018 v 16:59 | František Rozhoň |  Politika ve stylu retro

V jedné malé, ale pro mne krásné zemi v srdci Evropy, má slovo spojenci moc špatnou pověst. Zkazila ji řada lídrů různých zemí.


Kazili ji lídři francouzského smluvního spojence té malé země spolu s lídry Británie, když akceptovali požadavky lídra německého, opírající se o vylhanou šovinistickou kampaň rozdmýchávanou nacistickou propagandou, a podepsali Mnichovskou dohodu osudnou nejen pro lid té malé země. Tou "dohodou" upevnili prestiž lídra německého a odzbrojili jeho kritiky i ty, kteří zvažovali jeho odstranění. Ač lídři tvrdili, že zachránili mír, posunuli svět k hrozné válce.


Přestože německý lídr té malé zemi pak zaručil bezpečnost, nechal ji obsadit, a našel v ní kolaboranty, ochotné vydávat tu malou zem za jeho věrné spojence. Po přepadení vysílačky v Gliwicích tak vinou kolaborantů mnozí našinci bojovali proti "spojencům". Nejvýznamnější kolaborantnakonec - podobně jako lídr německý - zvolil sebevraždu, jinak by oba čekal soud a trest.


Před půlstoletím pověst slova spojenci kazili lídři hned pěti "spojeneckých" zemí, když poslali svá vojska, aby obsadila tu malou zemi. Soud s žádným odpovědným lídrem těch zemí se však nekonal.


Pak i v té malé zemi došlo ke změnám prý zásadním. Víra, že Sametem s tímhle pojetím "spojenectví" zametem, se však ukázala klamná.


Propaganda, že článek 5 smlouvy o NATO nám zaručuje pomoc "spojenců", nebo že bylo třeba, aby naši vojáci se "spojenci" brutálně zničili Irák, se ukázala pravdivá stejně málo jako propaganda nacistická. Za nic z toho se zas žádný lídr malé ani spojenecké země nedostal před soud a ani se soudu nebojí.


Zato víra všech kolaborantů, ať už kolaborovali s lídry nacistickými či bolševickými, že spojenci je nutno věřit, i když se tomu zdravý rozum sebezuřivěji vzpírá, je v té malé zemi opět žádána.


Proto mi v té malé zemi život se "spojenci" připomíná někdejší život se Stranou. A o zvláštnosti života Straníka, tedy člena bolševické strany, se rozpovídal mj. bolševik Jurij Pjatakov, popravený v roce 1938: "Samozřejmě budu na požadavek strany vidět černě, třebaže si budu myslit, že vidím bílé, a možná skutečně i bílé uvidím, protože pro mne mimo stranu neexistuje život, stejně jako pro mne neexistuje život v nesouhlase se stranou."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Podracký Podracký | E-mail | 4. května 2018 v 20:40 | Reagovat

Nějak tak to je. Jsme v nezáviděníhodné situaci. Jsme malá země a spojence mít musíme. Musíme jim asi i mnoho odpustit, abychom se jim zalíbili. Ale úplně do ř....ti jim lézt opravdu nemusíme. Ale mnozí naši lidé to jinak neumí. Proto tak dopadáme.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama