Lidé a lídři kdysi a dnes

16. května 2018 v 21:30 | František Rozhoň |  Politika ve stylu retro

Bolševiky zavedený režim, podle našich zákonodárců prý založený na komunistické ideologii, někteří historici nazvali kolonialismem dovezeným zpět do Evropy; Karel Čapek ho nazval pokusem rozbít lidský svět na kusy; TGM ho zhodnotil jako pokus nadělat z občanů nevolníky. Tak jako jindy za časů nevolnictví měli i bolševičtí lídři 'zdůvodněno', že jimi předepsaný způsob života je a vždy bude na celém světě nejsprávnější a proto jsou občané povinni respektovat jejich vůli. Pro mne neexistuje život v nesouhlase s lídry strany, uznával jeden bolševik přesto popravený v osmičkovém roce 1938.

V osmičkovém roce 2018 už prý je vše lepší, nikdy se prý nežilo tak šťastně jako teď. Přesto 16. 5. 2018 list Metro z Babišovy mediální stáje tiskne tučným písmem, že lidé v zemi kancléřky Merkel se bouří proti tomu, že němečtí fotbaloví reprezentanti Mesut Ӧzil a İlkay Gündogan se v Londýně přátelsky sešli s R. T. Erdoganem, prezidentem země ještě spojenecké v NATO, který však už dostal od mocensky vlivných osob nálepku člověka závadného. Tučným písmem Metro zdůrazňuje, že lidé (už zas) žádají potrestat fotbalisty za nerespektování nevyřčené vůle lídrů - např. nedovolit jim účast na nadcházejícím mistrovství světa.

O den dříve, 15. 5. 2018, podotkl na netu historik Jan Hamerský, že v dnešním báječném Česku 'setkání s nesprávnými lidmi v nesprávný čas doprovázené nesprávným názorem' chápe tzv. liberální pravice dokonce jako 'zradu'. 'Zrádci ochotnými žít v nesouhlase s lídry' oné pravice mají být Piráti, mj. za výroky ze stranického fóra, např. že prezentovat 2WW tak, že v ČR nastoupila po květnu 45 druhá totalita, je falšování dějin, nebo že český antikomunismus to rád popírá, ale komunisty si Češi zvolili dobrovolně (1946) a následně jim k moci pomohla neschopnost jiných demokratických stran.

Jen pár týdnů před podotknutím Hamerského se na téma respektování vůle lídrů lidmi vyjádřil na netu i pan Vilém Barák. Ten si kdysi získal mou úctu odmítáním teze, že občané jsou povinni respektovat všechnu vůli státu; a letos tu úctu ztratil zásadní změnou toho postoje vyjádřenou mj. v blogu "Referendum má rozbít demokracii". Barák se zde vyjadřuje k otázce řešené u nás i před padesáti lety, o Pražském jaru 1968, zda vláda lidu bude dál omezena na 'volbu zastupitelů', nebo do záležitostí týkajících se všech se občas budou moci vměšovat všichni lidé např. referendem. Ve shodě s někdejšími promoskevskými bolševiky nyní i V. Barák propaguje tezi, že přímé vměšování občanů má posloužit k odstranění té 'správné' demokracie a svobody. Švýcarský příklad Barák odmítá, podle něj nejsme tak kvalitní lidé jako Švýcaři a ke Švýcarům prý máme "stejně daleko jako Sudánci k Čechům".

V. Barák podle mne klame, když 'řeší', zda je lepší zastupitelská demokracie nebo přímé lidové hlasování. Referendum švýcarské i to předvídané naší ústavou přece není nahrazením zastupitelské demokracie, ale je její možnou součástí, pokud zastupitelé či "pouzí" voliči (v dostatečném počtu) si mohou vyžádat v nějaké otázce vyjádření souhlasu či nesouhlasu formou lidového hlasování. Podle mne ani není pravda, co v Barákově blogu cítím, že prý demokracie jako domluva všech zainteresovaných "zemřela s antikou". Ona nezemřela, fungovala dál všude tam, kde lidé neměli mocenské nástroje k tomu, aby donutili sousedy k něčemu, co bylo nezbytné pro obec, a tak se se sousedy museli demokraticky domluvit; podle historika V. Vondrušky "tak to bylo po celá staletí až do doby, kdy do svých nenasytných pařátů převzala chod obcí vládní byrokracie". Na rovnosti všech zainteresovaných "před Bohem" byly zase založeny původní křesťanské obce; podle Vondrušky se až ve vrcholném středověku objevila teorie o trojím lidu, podle níž kněží měli zastupovat lidi ve styku s Bohem, "dělný lid" měl za všechny pracovat, a šlechta měla všechny "chránit".

Tezi pana Baráka, že se máme mít na pozoru před zneužitelnými referendy, doplňuji, že je třeba se mít na pozoru i před demokracií jen zastupitelskou. Vždyť zastupitelé schválili Gottwaldovi novou vládu a novou ústavu, Brežněvovi 'dočasnou' okupaci, ale referendum mohlo v obou případech vývoj zvrátit, neb vývoj v letech 1968 i 1989 potvrdil, že "prostí voliči" Gottwaldovu ani Brežněvovu vůli nepřijali za svou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama