Červen 2018

Můj boj (Mein Kampf) a dnešek

12. června 2018 v 17:53 | František Rozhoň |  Politika ve stylu retro

Můj boj (Mein Kampf) není jen titul Hitlerovy knihy, stejný název má i hraGeorge Taboriho v Ostravě. Podle Národního divadla moravskoslezského hra je o přátelství žida Šlomo Herzla a mladého Hitlera, ve mně však vyvolala dojem jiný.


Hrdina Taboriho hry Šlomo Herzl teprve chce napsat knihu, ale už pro ni hledá titul; myslí si, že čtenáře by přilákal název Můj boj, ale autor sám vůbec nežije život bojovný. Herzl dlouho ochotně ctí spolubydlícího Lobkowitze, který se prohlašuje za Boha, lásku k bližnímu projevuje i k novému spolubydlícímu panu Hitlerovi z Brannau na Innu. Herzl Hitlera nejprve učí slušnému chování; to se Hitlerovi později hodí, když chce, aby ho jako kancléře akceptovali Hindenburg a konzervativní 'špičky' Německa. Herzl mj. také upraví Hitlerův vzhled na ten dnes notoricky známý; ochrání Hitlera, když si pro něj přijde paní Smrt; a doporučí Hitlerovi, aby se dal na politiku. Hitler se pak Herzlovi za dobrotu odmění tím, že na něj začne útočit a obírá ho, pozdě Herzl pochopí, že ne každý je hoden lásky k bližnímu.


V Taboriho hře není, proč se Hitler takhle 'odvděčí', možné vysvětlení nabízí znalost historie. Hitler se tehdy protloukal v císařpanské Vídni, kde nevládl jen Franz Josef I. Lidé zde volili starostou Karla Luegera, který "pravidelně přirovnával Židy k sarančatům, žádal, aby byli rozdrceni v půdě jako hnojivo nebo naloženi na loď a utopeni v moři." Hitler tehdy možná podlehl indoktrinaci starostenské, jako později v Mnichově německé proválečné, a jako později jiní podléhali indoktrinaci nacistické.


Cestou z divadla jsem si uvědomil, že Taboriho příběh z doby před více než sto lety, s jinými postavami znám i z doby posametové. Milo Komínek, odbojář protinacistického i protibolševického postoje, dlouholetý politický vězeň a před Sametem exulant, který by se 20. 6. 2018 dožil 92 let, po návratu z exilu takého nemálo pomohl člověku tehdy ve značných nesnázích - veřejně zostouzenému a vazebně vězněnému, ale nikdy neodsouzenému, neb k jeho odsouzení soud nenašel důvody. Později se Komínkova tvář stahovala bolestí, když poznal, jako odměnu dostal - jak se ten, kterému pomohl, chová nejen k němu. M. Komínek pak poznal i posametovou indoktrinaci, podobně jako Lueger ve Vídni a Hitler v Německu i zdejší posametoví mocensky vlivní lidé začali ostatním tady podsouvat, že někteří našinci jsou ve své vlasti "nezvaní hosté". Stejnojmenná publikace 'hodnotila' i Vlasteneckou republikánskou stranu vedenou ing. J. Sprušilem, a M. Komínek si byl jist, že to 'hodnocení' je pravdivé asi stejně jako Luegerovo a Hitlerovo 'hodnocení' židů.


A co má s Mein Kampfem společného dnešek? To se ukázalo o den dříve, než já Mein Kampf shlédl. Na různých místech naší vlasti se konaly tisícové demonstrace jak vystřižené ze života autora knihy Mein Kampf, na nichž lidé zase požadovali JEDNOU PROVŽDY zatočit s některými skupinami lidí. Například v Praze staré kádry (Miroslava Němcová, Jiří Pospíšil, Jiří Dienstbier), které se dříve podílely na vyhlášení zaručeného ústavního práva, že všichni mají stejná práva bez ohledu na původ a přesvědčení včetně přesvědčení politického, vystupovaly na akci, kde jako tzv. 'slušnost' bylo žádáno, aby vítěz českých voleb nečeského původu táhl na Slovensko; aby tady mohli vládnout jiní.


A tak si tu žijem, sice s větším materiálním komfortem než dřív, ale postaru. I 'státní zástupkyně' se spojenci se snaží lidu podsunout, že nenávistnou ideologii hlásají prostí lidé, přehlíží však, že výzvy zúčtovat jednou provždy s některými skupinami lidí podsouvají lidem ti mocensky vlivní.

Preventivní vraždy a jiné demokratické postupy

6. června 2018 v 17:01 | František Rozhoň |  Politika ve stylu retro

Zápotocký ujistil lid, řečeno dnešní terminologií, že informace o chystané měnové reformě jsou fake news šířené třídním nepřítelem. Den poté, 30. 5. 1953, oznámil premiér, že měnová reforma začíná, takže fake news nešířil nepřítel, ale sám náš prezident. Měnová reforma si vysloužila označení velká peněžní loupež, kdo měl našetřeno na kolo, mohl si nyní koupit stěží koloběžku; ale byla i ukázkou, jak se lidem měřilo různě - zásadně odlišná pravidla platila např. pro komunisty a podnikatelské subjekty režimu milé, jiná pro nestraníky a subjekty soukromě hospodařící. Fake news a různé metry nezmizely dodnes. Jako fake news se ukázala zpráva třídních přátel z Ukrajiny, země kde také vládne oligarcha, že byl zastřelen ruský opoziční novinář Arkadij Babčenko. Za to, aby se různým lidem zas měřilo různě, 5. 6. 2018 demonstrovaly v Česku tisíce lidí, kterým prý záleží na demokracii a proto odmítají uznat výsledky demokratických voleb, pokud jim nejsou milé.


Ač jsme součástí Západu, kde mohli (třeba v Itálii a Francii) být "lídry" lidé i opakovaně trestně stíhaní, naši demonstranti považují za nepřípustné, aby totéž platilo u nás pro vítěze voleb Babiše. Ač západní lídři (např. Angela Merkel) jezdí na Východ daleko častěji než náš prezident Zeman, naši demonstranti věří, že co je ve velkém dovoleno Merkel, není dovoleno Zemanovi ani v malém, on je prý "pupínkem, který je třeba vymáčknout." Co nás při vymačkávání asi čeká, už naznačil jeden z těch , kteří demonstrace propagovali a sám má zkušenosti se zabíjením co nejvíce ranivým.


Myslíte, že to vidím příliš černě, že zabíjet nechává jen Rusko a ne demokratický Západ? Probuďte se, že v zájmu demokratické země mohou být i preventivní vraždy, potvrdila zpráva čtk z Izraele, která se pak objevila i na netu.


Tak si tu žijem, sice s větším materiálním komfortem než dřív, ale v atmosféře února 1948. Tak jako tehdy praktiky 'spojence' zaslouží spíše protest než spojenectví, tak jako tehdy se jedna parta 'ostrých hochů' pokouší druhou, legálně zvolenou, vymáčknout od moci tím, že proti ní poštve do ulic lid.