Autoři manifestu moc nerozumí dnešnímu světu

3. července 2018 v 15:26 | František Rozhoň |  Evropa očima „burana“

Exprezident Václav Klaus st. s přáteli sepsali Manifest "Obrana demokracie před liberální demokracií". Po jeho zveřejnění pana Klause st. vychválil pan Alexander Tomský za výjimečné politické umění vyhmátnout a pojmenovat téma, které tak říkajíc visí ve vzduchu, zúžit je na ideologickou zbraň a mobilizovat nejen své příznivce. Podle pana Petra Hampla je dílo zahájením nové kapitoly v české politice. Pod leccos z manifestu bych se podepsal, ale s tak velkou chválou nesouhlasím.


Název manifestu je zjevně pochopitelný především lidem starším, kteří pamatují, že po bolševických a fašistických demokraciích s upřesňujícími přívlastky (např. u nás v únoru 1948 prý začala éra lidové demokracie, lidové lidovlády), Havel s přáteli o Sametu za zpěvu "tvá vláda, lide, se k tobě navrátila" slíbili lidu napříště už jen demokracii bez přívlastků. Co demokracie bez přívlastků je, já nevím, souhlasím s Orwellem, že v případě slova jako demokracie nejen neexistuje žádná definice, na níž bychom se shodli, ale pokusu stanovit ji se vzpírají všechny strany. Téměř všeobecně se pociťuje, že řekneme-li o nějaké zemi, že je demokratická, chválíme ji. Z toho plyne, že obhájci kteréhokoli režimu tvrdí, že je demokratický, a bojí se, že by museli přestat toto slovo používat, kdyby se omezilo na přesný význam. Slova tohoto typu se používají vědomě nepoctivě.


Z textu manifestu soudím, že autorům jde o obranu jejich pojetí demokracie jako obecného prostoru a mechanismu pro otevřenou politickou soutěž. Obávám se, že autoři se dobývají do otevřených dveří, nebjistá otevřená politická soutěž u nás je. Právě pan Václav Klaus po Sametu proti tezi, že pro všechny je Občanské fórum, strany jsou jen pro straníky, postavilsvou stranu nabízející vizi vývoje společnosti, a tehdy ve volbách vyhrál bitvu nad V. Havlem. Později Klaus prohrál válku - zásluhou "demokratických stran" zůstala forma (volby) bez původního obsahu (výběr z nabízených variant dalšího směřování společnosti); dnes strany nabízí např. heslo "slušný lídr, rozumná řešení", i když za lídrem najdete zastupitele, jejichž jednání nepovažujete ani za slušné, ani za rozumné.Navíc sama otevřená politická soutěž podle mne není demokracií, pokud vítěz získá všechnu moc a neorganizuje takovou správu země, aby bylo spokojeno co nejvíc občanů.


Ze stížnosti autorů manifestu, že přídavné jméno liberální, tradičně spojované se svobodou a tolerancí, má dnes za cíl zakrývat skutečnou podstatu neliberálního programu, soudím já, že autoři moc nerozumí světu posledních let, kdy pan Klaus st. patřil mezi mocensky nejvlivnější lidi této země. Vždyť i česká verze knihy Fareeda Zakarii Budoucnost svobody, v Academii Praha 2. opravené vydání z roku 2005, na straně 25 pod čarou upozorňuje, že to je klasický liberalismus používaný v 19. století, zatímco "moderní liberalismus" v americkém pojetí už se spojuje se sociálním státem, s pozitivní diskriminací a se vstřícným postojem vůči menšinám. Jsme nyní jako za bolševika svědky zásadní změny významu nejen tohoto slova, což vede k tomu, že lidé si nerozumí; toto poznání je zakotveno i v aktuálním Desateru liberálního demokrata.


I další stížnost autorů manifestu, že demokracie je dnes "obohacena" o doktrínu lidských práv a o ochranu přírody a menšin, podle mne potvrzuje, že ti autoři moc nechápou svět; i tyto zásady jsou v Evropě a na Západě tradiční, ale v poslední době také dostaly zcela nový obsah. Např. lidská práva dříve chránila lidi před zvůlí "mocnějších" (už r. 1215 byl anglický král přinucen omezit svou vlastní moc), dnes jsou často klackem "mocnějších" na lidi; a ústavní princip, že cenzura je nepřípustná, v dnešní praxi znamená, že cenzura je běžná.


Na rozdíl od autorů manifestu já soudím, že můžeme zlepšit dnešek, budeme-li si všímat i minulosti. V našem světě se souvisle už více než sto let daří vývoji, který Ernst Nolte v knize Fašismus ve své epoše nazval "ideologické občanské války". V těch válkách podle mne nemusí jít o ideologie, fašisté se přece chlubili tím, že preferují činy. A v žádných válkách nemá šanci demokracie jako vláda vrácené lidu. Pro obnovu takové demokracie je třeba stavět se proti partám, které dají dohromady nějaký projekt nádherného nového světa a nenabízí ho v politické soutěži, ale vnucují ho lidem všem. Narazí-li taková parta či její poskoci na překážky, budují totalitu. Tak soudil kdysi i Václav Havel, když pro pořad Vize 2000 televize 3SAT mluvil o příčinách zla, které páchali bolševici.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vlastimil Podracký Vlastimil Podracký | E-mail | 4. července 2018 v 11:48 | Reagovat

Nemyslím si, že obě strany, jak tvůrci manifestu, tak jeho odpůrci rozumí stávajícímu světu. Především se zabývají příliš minulostí. Svět podle žádného z nich dnešní svět nepřipomíná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama