Duch odsunutých ožívá

18. července 2018 v 10:06 | František Rozhoň |  Politika ve stylu retro

Po parlamentních volbách, v nichž "šéf" Babiš se svým týmem zvítězili rozdílem třídy, jsme museli čekat šestinu volebního období, než zvolení udělali, za co jsou také placeni, tedy než ustavili vládu schválenou novou poslaneckou sněmovnou. Schvalování však proběhlo za hereckého vystupování opozice a srdceryvných výkřiků tzv. Demokratických sil, které se neumí téměř vůbec na ničem domluvit, napsal mj. Rudolf Mládek. Ty scény a pokřiky při letmém pohledu vypadaly jako důsledně antikomunistické, mně se však jeví jako klamavé, neupřímné.


O Vítězném Listopadu tehdejší Demokratické síly za potlesku davů vyhlásily, že daleko lepší než komunisty zakázat by bylo porážet je ve svobodných volbách, a od té doby se stále někomu daří komunistické strany (aktuálně máme čtyři) ve volbách porážet. Souběžně však bývalí komunisté i lidé jen nějak zapletení s StB dělají kariéry. Kariéru v nejvyšších funkcích tuzemské politiky dělali např. Marián Čálfa, Josef Tošovský a dodnes dělá Pavel Rychetský; kariéru i na úrovni EU udělali např. Štefan Füle, Pavel Telička a Jaromír Štětina, na úrovni NATO pak Petr Pavel. Protože k získání i udržení politické moci je dobré mít nepřítele, objevovaly se i za vlády bývalých komunistů hlasy, že komunisté jsou vždy nepřáteli Demokracie, nenásledovaly však útoky na všechny naše komunistické strany. Jejich terčem se stala jen KSČM, na rozdíl od ostatních komunistických stran dostávající ve volbách významné množství hlasů; KSČM je vydávána za nástupkyni předlistopadové KSČ, ač k tomu nástupnictví se hlásí současná KSČ, ne KSČM. Tato neupřímná strategie může vydržet dlouhá léta, neboť vážně míněné pokusy zakázat KSČM vždy narazily na nedostatek právních důvodů k takovému zákazu.


Z akcí současných tzv. Demokratických sil soudím, že jednají nejen v duchu účelového antikomunismu, ale i obdobně jako ti, kteří byli od nás po II. sv. válce po právu odsunuti. Lídři těch Němců už za Franze Josefa počítali s tím, že v Předlitavsku, "rakouské" části habsburské říše, budou Němci dominovat nad Slovany. Když po vyhlášení Československa v říjnu 1918 Antonín Švehla nabídl hejtmanovi Deutschböhmen poslanci Rudolfu Lodgmanovi zveme vás ke spolupráci, lídři Němců spolupráci odmítli a obviňovali Čechy z lecčeho - foto z protestu proti údajné české tyranii najdete např. v knize České průšvihy. Když v Německu nastoupil Hitler, situace se opakovala - lídři Němců se zase odmítali dohodnout, pro ně padal v úvahu jen boj a nenávist; už před vznikem protektorátu vyvolávali občanskou válku, později došlo i na zvěrstva proti Čechům.


I dnešní tzv. Demokratické síly se považují za "ty lepší lidi", s vítěznými "horšími" odmítají spolupracovat a obviňují je z lecčeho; marně exšéf ODS a exprezident Klaus vyzýval ODS, aby jednala s ANO o vládě a zabránila růstu vlivu komunistů. KSČM se pokusil odrovnat i Ondřej Neff - přestože KSČM ve volbách KSČM dostala víc hlasů než TOP 09, STAN či lidovci, O. Neff publikoval s pravdomluvností Goebbelse, že voliči dali komunistům červenou kartu. O schválené vládě píše např. V. Hučín jako o vládě StB a komunistů, ač minimálně ministryni Martě Novákové žádná taková nálepka nesedí.


Při schvalování vlády parlamentem došlo i na protest lidu proti vládě podpořené KSČM. Jak jsem předpokládal, mezi desítkami demonstrantů byl i Zbyněk Horváth, kandidát KANu do unijního "parlamentu" pravidelně však podporující stranu pana Kalouska, tedy člověka, který ne tak dávno sám domlouval vládu podpořenou KSČM. Nepřekvapilo mi proto, že "protestující" nadšeně uvítali pana Kalouska, zato "šéf" Babiš poznal jejich boj a nenávist. Demonstrace se zúčastnila i poslankyně za dnešní ODS Miroslava Němcová, která se pak uchýlila k praxi, která posloužila nacistům při páchání holocaustu, že děti mají být zodpovědné za rodiče - prý "aby bylo jasné, o jakou oporu se opírá vláda Andreje Babiše", hovořila poslankyně Němcová o činnosti otce poslance Grebeníčka. Takový způsob tzv. Demokracie zdá se mi poněkud zločinný, k ideologické občanské válce vedoucí.


Ve společnosti bývají pachatelé i spolupachatelé zločinů izolováni od zbytku společnosti. Proto mám za normální, že po válce byli odsunem izolováni od Čechů nejen Němci-pachatelé, ale i spolupachatelé, kteří věděli (o Lidicích atd.) a neozvali se. Když teď zavrženíhodný duch odsunutých u nás znovu ožívá vinou části tzv. Demokratických sil, kladu si otázku, jak dlouho dokážeme s tzv. Demokraty normálně spolužít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama