Italové umí jít příkladem

14. srpna 2018 v 14:02 | František Rozhoň |  Politika ve stylu retro

Italové si nyní jako první troufli chránit Afričany posílané pašeráky lidí za velké peníze na chatrných člunech přes moře směr Evropa tím, že pašování lidí utlumí a lidi už ohrožené utonutím bezpečně vrátí na africkou pevninu. Tím zjevně zachrání řadu životů, ale vzbudí nelibost dnešních mocných. V čase, kdy prý se žije líp než jindy, prokazatelně poškozují firmy obohacující se využíváním plavbu přeživších jako novodobých otroků; nejspíš poškozují i snahy vyvolat novou majetkovou (i jinou) "revoluci" podobnou té bolševické, s odvoláním na migraci vyhlašovanou např. kázáním "Otce" Tomáše Halíka, že země, a vše co je na ní, je Hospodinova.


Italové šli příkladem už dřív. V roce 1914, kdy řada Italů měla problém s řáděním jejich "spojenců" v "císařském paktu" Trojspolku, zejména s "loupeživými" ultimaty Srbsku a Belgii a s útokem pruského "junkerského režimu" na francouzskou demokracii, a kdy Benito Mussolini jako jediný evropský vedoucí socialista své vládě pohrozil povstáním, troufli si Italové "spojenecký svazek" ukončit. Nyní má řada našich lidí problém s účastí našinců v "mírových misích spojenců", neb už dávno nevyjíždějí ochranné jednotky protichemické či nemocnice, ale ozbrojenci i po dopadení bin Ládina se dál podílející na růstu počtu obětí "války proti terorismu". Přestože počet obětí už je řádově stejný jako počet obětí holocaustu, vzbuzuje odpor k takovému "spojenectví" nelibost u našich dnešních mocných. Halíkovo kázání "musíme se naučit žít spolu" v praxi naplňuje mj. v právu vzdělaná blondýna z řad Demokratických sil a jedna z vedoucích Strany slušného lídra a rozumných řešení Jana Černochová. Ač říká, že nemá ráda dělení na "my" a "oni", lidi tvrdě dělí - ty, kteří smýšlí jinak než ona ponižuje nadávkami blbečkové, imitace mužů, kreatury, vyhrožuje jim "ať se smaží v pekle", neb si nezaslouží odpuštění. Co je pro Černochovou a podobné slušnost, měl už Karel Poláček za jedovatá slova, která se odívají v hnědou košili, která se mění v lancknechty a obuškem vytloukají svobodné myšlení z hlavy. Později se taková slova odívala v rudou bolševiků a dnes v modř ODS Petra Fialy, význam však nemění.


Nedlouho poté, co Italové opustili "císařský pakt" Trojspolek, stali se příkladem podle mne špatným. Spolupůsobením hlavy státu a hlasitě vystupující menšiny se podařilo vnutit vzpírající se většině svou vůli - bez vážného důvodu zavlekli Itálii do války na straně Dohody - a jak píše E. Nolte v knize Fašismus ve své epoše, tehdy "poprvé v moderní Evropě došlo ke znásilnění parlamentu a tím k vyloučení majority." Navíc o pár let později hlava italského státu rozhodla, že stát se nepostaví skupinám fašistických násilníků, kteří si často se souhlasem úřadů vytvářely vlastní morální a trestní zákony a stavěly je proti zákonům státu; roku 1922 se stát nepostavil ani frašce zvané Pochod na Řím a to mělo tragické následky nejen pro Itálii. Vznikaly režimy fašistické, které si mohly dělat s občany téměř cokoli - jednotlivci v nich pozbývali svých práv, nebyla-li v souladu s tzv. zájmy společnosti. Podle Thomase Manna fašismus je "dobovou nemocí, která je všude doma a jíž není prosta žádná země", i po vojenské porážce fašismu Mann hovoří o "fašistické epoše Západu, v níž žijeme a ještě dlouho žít budeme". To platí i dnes, neb špatný italský příklad zjevně inspiruje i dnešní mocné.


Že spolupůsobením hlavy státu Kisky a hlasitě vystupující menšiny se daří něco vnutit většině, jsme svědky na Slovensku. V českých zemích hlasitě vystupující menšina nemá na své straně ani prezidenta, ani premiéra, přesto se i zde vývoj řídí špatným italským příkladem: Už 7. dubna 2004 psal v PRÁVU ministr spravedlnosti K. Čermák zkratkovitě a trochu surově řečeno, stát si může dělat se svými občany co chce; a stát se tomu nepostavil, podle 'státní zástupkyně' Z. Galkové to není trestné. K tomu, že jednotlivci by měli pozbýt svých práv, nejsou-li v souladu s tzv. zájmy společnosti, už před Černochovou vyzýval BIS jistý Zbyněk Horváth, který si říká Ziggy, ač známým Ziggym není. Horváth, kandidát KANu do euparlamentu, na svých stránkách varuje před Miroslavem Kalouskem, ač Kalouskovu partaj podporuje. V červenci 2018 Z. Horváth s tichým souhlasem státu při nepovolené demonstraci u Poslanecké sněmovny zaútočil na premiéra Babiše, ale útok nezvládl, jak psal jeho spolukandidát Vladimír Hučín. Hučínovi i tohle bylo málo, dovedl si představit, že hlasitá menšina parlament znásilní a zabrání jeho jednání.


A tak si tu stále žijem, jak předvídal Thomas Mann, a nejen lidé z ODS a z KANu při tom melou neuhneme při obraně demokracie.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama