Vzpomínky na okupaci

22. srpna 2018 v 18:00 | František Rozhoň |  Politika ve stylu retro

21 srpna 1968 ráno u nás výjimečně nikdo nepustil rádio. Já spěchal něco zařídit před odjezdem do dočasně dostupných Alp, až venku mi sousedé řekli o 'bratrské pomoci' a uviděl cizí ozbrojence. Pak se potvrdilo, že i špatné může být k něčemu dobré. Zásluhou okupace jsem odjel později a při zpáteční cestě neuvízl v Curychu s platnou letenkou Československých aerolinií na letadlo, které v Curychu už pár týdnů nepřistávalo. A hlavně: Našinci mnoha názorů se tehdy dokázali shodnout na zásadním, že okupace nesplní svůj hlavní cíl a my se nestaneme "nejvzornějším národem na světě, i na který se nevměšuje ani do vlastních záležitostí". Většina lidí stála za Svobodou, mínila především prezidenta, za uneseným Dubčekem, a místo takového spojenectví chtěla neutralitu. Přesto okupace částečně uspěla. Sovětská vojska 'dočasně' pobyla a moc se podařilo dát 'páté koloně', jak se potvrdilo při zásazích proti lidem jiných názorů i v srpnu 1969. Ale roku 1989 se potvrdilo, že okupace neuspěla v tom hlavním - národ se nestal tím nejvzornějším, lidé jiných názorů dál byli schopni najít, co je spojuje, a pro společný cíl vzdorovat mocným politikům.


Kolem 21. srpna 2018 opět nepouštím rozhlas, nyní záměrně - nejsem ochoten snášet mediální orgie. Beru ale noviny zdarma se sudoku a též zpravodajstvím(?) ze 'vzpomínek na dávnou okupaci' v dolním Povltaví. Dva dny po sobě čtu, že přinejmenším tam lidé pod záminkou vzpomínání mj. už prý nedemonstrují za něco, ale jen proti něčemu.


Jedna parta podle novin zašla k ambasádě prý postavit se Rusům, že jim nikdy nezapomeneme okupaci, za kterou dnešní Rusové přece nemohou. Já se na rozdíl od dnešních demonstrantů ani v době okupace nevztekal na lid z tzv. bratských zemí; už dřív jsem totiž pochopil, že je rozumné neházet do jednoho pytle prostý lid a ty u moci. I v Sovětském svazu, v Abcházii, Gruzii a na Ukrajině, když jsem narazil na sovětskou byrokracii, byla to katastrofa; když jsem se dostal do kontaktu se sovětskými lidmi, míval jsem se v rámci jejich možností jako prase v žitě. A padesát let po vpádu cizích vojsk, po kterém volali i Nerusové jako Gomulka, Ulbricht, Živkov, za vpád vinit dnešní ruskou věrchušku, podle mne znamená přijmout princip nacistických rasových Norimberských zákonů, že lidi mají nést zodpovědnost za to, jací byli jejich předci.


Druhá parta podle novin zašla k budově rozhlasu dávat nový obsah slovu pieta. Při příležitosti pietní vzpomínky na oběti okupace byly pro tu partu oběti okupace nepodstatné, pískalo se proti vítězi voleb.


Třetí parta si prý zase vzala příklad z německých reprezentantů tureckého původu, kteří ocenili "jako svého prezidenta" prezidenta cizího státu. Na co němečtí reprezentanti doplatili, s tím zdejší parta uspěla u České televize. ČT prý na přání občanů odvysílala projev Slováka Kisky, zdůrazňujícího že naši svobodu mají bránit politici. Taková slova jsou nemoudrá, i Slovák Milan Rastislav Štefánik jako jeden z mnoha lidí už dávno říkal: Kto si myslí, že mu slobodu druhí vybojujú, ten jej nie je hoden.


Tak ne šťastně se prý vzpomínalo na okupaci v dolním Povltaví. Tam, kde mnozí už dlouho volí Miroslava Kalouska, symbol podobnosti posrpnového a polistopadového vývoje. Jako mnozí po srpnu 1968 i Kalousek po sametu obrátil, předsametový člen strany skutečně kolaborující s KSČ v Národní frontě tak po Sametu mocensky povýšil. Stal se i živoucím příkladem, že jako sliby Pražského jara 1968 se nenaplnily ani některé zásadní sliby Sametu - už jeho působení na ministerstvu obrany vyvrátilo, že by platila o Sametu vyhlášená zásada kdo má moc, musí nést i odpovědnost. Do třetice: Možnost lidí vměšovat se do společných záležitostí upřesňoval Kalousek činy, při nichž překonal své učitele z doby okupace - člověka jiného názoru sám 'vychovával' fyzickým útokem, ozývající se odboráře sám ponižoval 'básněním' Odboráři, odboráři, vezli sračky na trakaři. Nic z toho v dolním Povltaví nevadí?


Při takových 'vzpomínkách na dávnou okupaci' také zůstalo nepovšimnuto, že vývoj u nás i jinak dohání a předhání vývoj po okupaci. Stát zas odevzdává skutečnou moc jinam, dříve Stranám podřízeným té sovětské, dnes Bruselu či finančním trhům; a zjevně se mění v drába bránícího prý nesprávným názorům lidí. Dokonce se znovu uvažuje, že někteří lidé budou zbaveni volebního práva, což si bolševik tady nedovolil ani po okupaci, ale jen v SSSR a to krátkodobě za jednoho z velkých terorů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama