Čas trestů a nám podsouvaných iluzí

8. září 2018 v 16:07 | František Rozhoň |  Politika ve stylu retro

21. srpna 2018 se po padesáti letech zase objevily v našich ulicích nápisy v azbuce. Byly i mezi ostravským nádražím Svinov a zastávkami městské dopravy Svinov-mosty. Připomínaly, že v čase začínající okupace našinci nemlčeli, oslovovali i cizí vojáky tady plnící rozkazy z ciziny; když pak nápisy mizely, vycházelo najevo, že rozkazy z ciziny už plní i naše legální orgány. Že nastává čas trestů za projevené názory, v srpnu osmašedesátého varoval soudruh premiér Černík - kdo se angažoval, měl by se teď skrýt; na později přijatém pendrekovém zákonu se podíleli i budoucí nejbližší spolupracovníci prezidenta Havla soudruzi A. Dubček a M. Čalfa. Nám byly podsouvány iluze, že svět vypadá tak, jak ho vidí lidé vydávající zmíněné rozkazy, začala s tím v srpnu osmašedesátého média zřízená okupanty, přidala se i média naše. Letos se situace opakuje nejen znovuobjevením nápisů v azbuce. Nápisy zmizely a vychází najevo, že zas je čas trestů a nám podsouvaných iluzí.


Že jako za Husáka i po Sametu člověk může přijít kvůli názorům o místo, potvrdila už dříve kauza Bátora. Že dnes už zas je čas, kdy lidé - jako dříve V. Havel - mají být za názory posíláni do basy, 22. 8.2018 na Neviditelném psu připomněl Václav Vlk st.: "Hezky se prokecl před pár dny v rádiu nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, když požadoval, aby byly trestně stíhány s až nepodmíněnými tresty vězení všechny "závadné výroky" v diskuzích na internetu. A aby bylo trestní stíhání a "odsouzení" dotyčných verbálních zločinců mediálně využito. Už chápete, milí krajané, proč stále stoupá počet lidí, kteří považují dobu normalizace za svobodnější než dnes?" Nepodmíněné tresty však nehrozí jen za názor na internetu. I "protiextremistická policie" se dala na cestu extremismu a hrozí deseti lety basy za "schvalování atentátu", přičemž terorem (atentátem) míní stav pro Čechy dosud přirozený, že okupant naráží i na ozbrojený odpor ve válce, kterou vyhlásili ti, kteří mu dávají rozkazy.


Ochotu šířit iluzi, že svět je takový, jak ho líčí emeritní soudružka A. Merkel, předvedl v těchto i veřejnoprávní Český rozhlas. Protože vraždou vyvolané demonstrace v Chemnitz, dříve Karl-Marx-Stadtu a pro nás Saské Kamenici, paní Merkel - jako u nás dříve Gottwald - vydávala za nenávist a útoky na nevinné, angažoval Český rozhlas odborníka na fotbal zvláště anglický Jiřího Hoška. Posluchačům Hošek podsouval iluze o v Chemnitz hajlující lůze, o nejhnusnější nacistické nebo neonacistické lůze, jíž je Sasko semeništěm… Že realita může být jiná, Český rozhlas připustil, až to zaznělo od "osobností" i autorit dnešního Německa.


Podobně "kvalitní novinářskou práci" šíří Národní dopravce v zářijovém čísle magazínu ČD pro vás. Cestopis Ireny Menšíkové o perle na Baltu Gdaňsku vydává za pouhý "nátlak" zákeřné napadení malé polské posádky u pláže na Westerplatte německou bitevní lodí Schleswig-Holstein, která připlula na "přátelskou návštěvu", i následný týden tvrdých útoků jak z bitevní lodi, tak esesáků z Gdaňsku. Menšíková šíří i iluze, že obranou Westerplatte Poláci bránili "svůj" Gdaňsk, do nějž Němci prý vpochodovali až 7. září 1939, přestože ve skutečnosti Gdaňsk nebyl městem polským, ale Svobodným městem, baštou Němců a od roku 1933 nacistů.


Ve stejném magazínu Národního dopravce iluze sepsané Václavem Rubešem - asi šéfredaktorem - o českém Sametu zásadně odporují skutečnosti, kterou jsem prožil já. Události 17. 11.1989 na Národní třídě, kam studenty zavedl estébák vydávající se za studenta "mé" matematicko-fyzikální fakulty, Rubeš líčí jako bod zlomu, od kterého nejde o dialog, o nalezení cesty jak reformovat socialismus, ale o to se socialismu zbavit. Já však zažil opak. Události ze 17. 11. 1989 na Národní třídě konečně zahájily dialogy ve společnosti, jak dialog "disentu s věrchuškou" tucet let požadovaný signatáři Charty 77, tak politické diskuse podobné těm v "mé" malé ostravské pobočce brněnské firmy. Události ze 17. 11. 1989 na Národní třídě nás ještě nezbavily socialismu, ale z "reálného socialismu" učinily socialismus, ve kterém už neměla výrobní prostředky pod palcem jen KSČ, ale i po Sametu volené Rady pracujících. Podobně Rubešova iluze, že po 17. 11. 1989 studenti předávají žezlo disentu, odporuje skutečnosti - studenti protestovali proti prvním novým vládám dohodnutým disentem, neb vlády byly složeny z mnoha příliš čerstvých "nekomunistů". Ty protesty byly oprávněné, paní Merkel je přece živým příkladem, že formální změna stranické příslušnosti neznamená změnu myšlení, vždyť Merkel i dnes dokáže smýšlet jako bolševici padesátých let.


V Rubešově verzi české historie pro ČD je i nedoložené tvrzení, že události 17. 11. 1989 na Národní byly v rozporu s příkazy nejvyššího vedení KSČ. Pokud v tomto případě nejde o klam, pak by Samet byl spiknutím proti nejvyššímu vedení KSČ.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama