Zrod Československa a odkaz T. G. Masaryka

22. října 2018 v 17:34 | František Rozhoň |  Politika ve stylu retro

V časech reformace Češi vybojovali pro dvě náboženství rovná práva, přestože ze zahraničí byli viněni z "tolerance k bludům". Němci v podobné situaci zápolili, která náboženská komunita vnutí druhé komunitě své "přesvědčení". Dohodnuté rozumné soužití těch různě smýšlejících náboženských komunit v českých zemích "dočasně" akceptovali i Habsburkové, když zde začali vládnout. Pak Habsburci přestali dohody uznávat, a české "elity" svobodu smýšlení neobhájily, v českých zemích začala "doba temna", v níž byly pro lidi závazné postoje "pánů".


Zato soužití "pod českým králem" žijících komunit česko- a německojazyčných, bylo od dob Přemyslovců bez velkých problémů, pokud ti nahoře nechali lidi, kteří na sousedy nemají mocenské páky, aby se spolu demokraticky domluvili. Ke konfliktům došlo například, když "osvícený" Josef II. prohlásil němčinu za řeč nadřazenou, povinnou řeč úřadů. Konfliktů přibývalo v 19. století, když se měnilo chápání pojmu "národ" - příslušnost člověka k národu přestávalo určovat, "pod jakým králem" žije, ale jakým jazykem mluví. Lidé žijící "pod českým králem" se stávali i členy různých jazykových komunit a řešení nových problémů soužití se ujali i politici.


Shodou okolností právě v době, kdy Merkel svedla vinu za vyvolání nesnášenlivosti jen na nacistickou diktaturu, rozhlasové 1199. Toulky českou minulostí připomněly mj., že němečtí poslanci r. 1897 vyvolali nenávistné bouře a děsné násilnosti na českých menšinách. Češi tehdy "páchali zločiny" i tím, že dle rady Františka Palackého vzdělávali "sebe i celý národ, abychom předčili vzdělaností sousedy německé" a začali konkurovat německojazyčným. Koncem 19. století se v prostředí Všeněmeckého svazu na vídeňské říšské radě objevila myšlenka 'vystěhovat' Čechy z hospodářsky významných českých zemí - bylo užito slova Vertreibung, zahnání, zapuzení. Když se začátkem 20. století mezi politiky zejména v Německu mluvilo o nutnosti evropské války mezi germánstvem a slovanstvem, nešíleli jen politici - německý historik Karl Lumprecht uvažoval o odsunu Čechů do Bosny; Jakub Arbes žádal vyhnat Němce z Čech. Přesto drtivá většina českých politiků počítala dál se setrváním Čechů v habsburské monarchii. Když v lednu 1917 W. Wilson oznámil, že válečným cílem Dohody je i osvobození našinců z cizí nadvlády, čeští poslanci "jménem národa" opakovali loajalitu k monarchii slovy, která "vůdcům národa Maštálkovi, Staňkovi a Šmeralovi předepsal ministr zahraničí Czernin; doma si za to vysloužili slovní políček "buď budete sloužit tužbám národa, nebo se raději vzdejte mandátu".


Od počátku I. sv. války se Rakousko-Uhersko měnilo ze spojence v závislý podřízený přívěšek Německé říše, a to vojensky i politicky. To podle 1211. Toulek českou minulostí signalizovalo, že po válce tu bude Mitteleuropa - velestát Germánů, a Češi budou vystěhováni nebo okrajově živořit na přiděleném skrojku prostoru. Podle Zd. Mahlera i T. G. Masarykovi řekli ve vládních kruzích, že po vyhrané válce se už Němci nebudou s Čechy mazlit a definitivně s nimi zúčtují. Protože vrchní velení považovalo český národ za neloajální a protistátní, začalo ho perzekuovat, k odsouzení stačila i neúčast za děkovné mši za úspěch armády; k trestu za velezradu nedoložené obvinění. Praxe, že "stát si může se svými občany dělat co chce", námi později považovaná za totalitní, už tehdy přiměla leckoho k přehodnocení postoje k monarchii.


Tehdy někteří Češi a Slováci proti "své" monarchii bojovali jako vojáci (Legie ve třech státech) a/nebo politicky (v zahraničí "makali" zejména vědec, voják a politik Štefánik, prof. Masaryk, dr. Beneš), doma připravila vskutku sametovou revoluci především Maffie. Dnes mi 1217. Toulky českou minulostí podsouvají jako významné datum 14. září 1918, kdy prý byla ustavena prozatímní československá vláda (stalo se však o měsíc později), podle mne je lidi tehdejší i dnešní nejvýznamnější tzv. Washingtonská deklarace z října 1918, kterou tým T. G. Masaryka naši nezávislost na habsburské monarchii vyhlásil a zdůvodnil. Bylo deklarováno a tehdy přijato, že žádný národ nemůže být nucen žít pod svrchovaností, které neuznává… a vláda bude uznávat zásady iniciativy a referenda


Deklarace připomněla, že spojili jsme se s Rakouskem a Uhrami v obrannou jednotu proti tureckému nebezpečí… Habsburkové porušili svou smlouvu s naším národem, nezákonně překročujíce naše práva a znásilňujíce ústavu našeho státu, kterou sami přísahali zachovávat, a my proto odpíráme zůstat déle součástkou Rakousko-Uherska v jakékoli forměOdmítáme svatokrádežné tvrzeni, že moc dynastie habsburské a hohenzollernské je původu božského; odpíráme uznati božské právo králů. Náš národ povolal Habsburky na český trůn ze své svobodné vůle a tímtéž právem je sesazuje… Deklaraci já považuji za odkaz T. G. Masaryka politikům (i posametovým), kteří vyhlásili, že stát si může dělat s občany co chce, brání se zásadě referenda a za pro lidi závazné mají postoje zvolených "pánů".


Příběh zrodu Československa pokračoval: Poslanci rakouských Němců 21. října 1918 vyhlásili německo-rakouský stát, 25. října 1918 oznámili italští poslanci, že se necítí občany monarchie; 28. října 1918 vydal Národní výbor první zákon československého státu, a 30. října 1918 Antonín Švehla vzkázal zdejším Němcům přes poslance a hejtmana Deutschböhmen Rudolfa Lodgmana zveme vás ke spolupráci. Pro politiky, kteří chtěli druhým vnutit své "přesvědčení", spolupráce nepadala a dodnes nepadá v úvahu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama